Dnes považuje příliv ekonomických „nechtěnců“ za špatný až 81% českých občanů. Podívejme se na motivy těchto nelegálně příchozích a možnosti tuto situaci řešit.
Jako axiom je nutno na plná ústa říct, že první a nejzákladnější příčinou jejich příchodu i s nasazením vlastního života, je evropský, sociální stát. Ten v duchu politické korektnosti nikterak nerozlišuje a není to ani možné, z důvodu deficitu jakýchkoliv osobních dokladů, zda se jedná o žadatele o azyl z důvodu politických nebo ekonomických. Doktrína EU posledních 20 let je rovnostářství a marxistické přesvědčení, že všichni se musí mít stejně dobře, lhostejno jakou měrou se na všeobecném blahobytu podílejí, dokonce jim chtějí neprodleně přiznat právo volit aby posílili svou politickou pozici. Za touto doktrínou stojí současná evropská politická garnitura odkojená levicovými myšlenkami spojenými i s terorismem ke konci 60. let minulého století. Tito lidé nikdy nedopustí aby se politický systém změnil, znamenalo by to jejich osobní porážku i porážku jejich socialistických ideí.
Takže, ať to vypadá sebenesmyslněji, budou i nadále prosazovat současný trend, produktivní občané jim zůstanou naprosto lhostejní, naopak se budou snažit je ždímat až na dřeň i za cenu, že z těchto důvodů zkrachují a přidruží se k 2/3 armádě, tedy v ČR, lidí neprodukujících nic a žádajících stejnou životní úroveň jako produktivní. K čemu to povede musí být jasné i absolventovi, který za 12 let absolvoval 8 letou pomocnou školu. Nebudou zdroje, lidově dojdou prachy, mandatorní výdaje překročí příjmovou stránku rozpočtu. Řecko nemohlo tisknout peníze, proto se zadlužovalo a hloupí věřitelé mu půjčovali, jak dopadlo a ještě dopadne všichni víme. My můžeme tisknout peníze a taky to budeme dělat, což zapříčiní inflační spirálu a lidé přijdou o své úspory stejně jako Řekové, jen vlivem hyperinflace. Tak dopadla třeba Argentina, která prošla, z tohoto důvodu, již několika defaulty. V podstatě tak musí dopadnout celá EU, ať z jedné nebo druhé příčiny, pokud neustoupí z utopistické ideologie sociálního státu pro všechny.
Bez výměny současné vládnoucí garnitury v celé EU, nebude tato možnost reálná, jak jsem popsal výše, nemají k tomu odvahu ani chuť. Přitom řešení existuje a stane se nevyhnutelnou nutností pokud nechceme k absolutnímu krachu evropských hodnot a následnému válečnému konfliktu dojít. Chce to však odvahu a radikální řez do zdánlivě nemožných oblastí socialistického životního stylu. Prostě od sociálního státu ustoupit a opět se vrátit k osvědčenému kapitalismu a tržnímu principu hodnot bez státních zásahů, ať pozitivní, či negativní diskriminace. Některé změny je možné provést poměrně rychle, například zrušení komunistických reliktů povinných plateb zdravotní a sociální daně. Tyto povinné platby plodí v sociálním státě mnoho domnělých zločinců, vyžadují nadměrnou administrativu, stresují všechny produktivní obyvatele. Produktivním občanům by zůstalo v kapse víc peněz a mohli by svobodně rozhodnout jak s nimi naloží. V případě zdravotnictví by došlo ke zrušení všech „zdravotních pojišťoven“ a dobrovolné pojištění by poskytovaly komerční pojišťovny. Pro invalidy, celoživotně zdravotně postižené a vyznavače alternativního životního stylu, jako bezdomovectví, by sloužilo cca 100 miliard spotřebních daní vybraných ze zdraví škodlivých komodit, tabáku a alkoholu. Stát by nemusil nic platit za tzv. státní pojištěnce, mohl by zrušit Úřady práce, kde jsou všichni stejně evidováni jen kvůli těmto platbám. Možnost přihlásit se za státního pojištěnce by zůstala zachovaná, ale nesmělo by se vyčerpat víc než poskytnou ony spotřební daně. Výrazně by to zamezilo plýtvání ve zdravotnictví i jeho administrativě. U sociální daně je to složitější, tedy u jeho důchodové části, tam by musila existovat koncepce s výhledem na cca 15 let, kde by se toto pojištění každým rokem snižovalo a stát by jednoznačně řekl, důchody budou, rok od roku, nižší a po 15 letech se již žádné nové důchody vyplácet nebudou, možná by ta doba musila být o něco delší. Tady jsme 26 let promarnili. Ať si to každý občan zařídí a obstará jak chce. Zrušit by se musilo veškeré financování tzv. nevládních organizací v tzv. neziskovém sektoru ze státního rozpočtu, pokud chtějí existovat ať si financování zajistí z dobrovolných darů. Zrušeny by byly veškeré sociální dávky, byla by možnost poskytnout překlenovací, bezúročnou půjčku na nenadálý stav nouze, tuto by dlužník musil vrátit. S tím souvisí i změna, ne-li přímo zrušení zákoníku práce a zrušení daně z příjmu fyzických osob. Některým lidem vyhovuje pracovat jeden den a tentýž den dostat výplatu na ruku, nedokáží měsíc a půl pracovat a teprve potom dostat výplatu očesanou o 51% vydělaných peněz. Je naprosto neodiskutovatelné, že tyto změny by vedly občany k jinému pohledu na život, zapojení osobní odpovědnosti za sebe a své konání, hledání jiných možností a v celku vyšší životní aktivitě. K tomu je potřeba ještě zmínit zrušení darovací daně, daně z nemovitostí, dědické daně, daně z převodu nemovitosti, ekologických poplatků a dalších, které nedokáži ani vyjmenovat.
Mnozí namítnou, že tímto by stát zůstal zcela bez peněz, ale stále platíme 21% DPH, daň právnických osob, spotřební daň z pohonných hmot, silniční daň, mýto, dálniční známky a poplatky všeho druhu, které by měly být hrazeny z daní. Těch 21% by bohatě stačilo na financování armády, policie, hasičů a úsporné státní administrativy. Navíc by vzrostla poptávka na vnitřním trhu a celkový výběr by byl nesporně vyšší než v současnosti. V současnosti existuje až desítka různých úřadů zabývajících se stejnou oblastí a to ve všech oborech činnosti. Z ministerstev má opodstatnění jedině ministerstvo financí, obrany, vnitra a zahraničí. Pokud nemá Senát právo veta, je bezpředmětný. Chybí mi důkladná znalost veškerých státních úřadů a jejich pracovní náplně, pokud bych ji měl, vydaly by další návrhy na knihu. Zmíněné daně související s dopravou by bohatě stačily na pokrytí nákladů spojených se státní silniční infrastrukturou, jen by musily být striktně pro tento účel využívány. Ostatní investice státu by převzaly soukromé firmy podnikající na komerčním principu. Například, energetika, vodohospodářství, plynárenství, svoz odpadu.
V historii se již několikrát prokázala neživotaschopnost socialistických pokusů o rovnostářství, preference jedněch nad druhými a recipročně diskriminace jedněch na úkor druhých, zaškatulkování člověka a snahy mít nad ním stálý dohled, na všechno mít povolení a kontrolory. Od republik RAD, přes sovětský komunismus, německý nacionální socialismus, poválečný východoevropský socialismus, přesto to levičáčtí vizionáři zkoušejí stále znovu, tentokrát ti naši v EU. Výsledek nemůže být jiný než v předchozích případech. Návratem ke skutečnému kapitalismu svobody a rovných příležitostí, bez zatížení balastem sociálního státu, dotací, restrikcí, zákazů a příkazů, ideologických deformací historicky zakořeněných hodnot a jejich denunciací by očekávanému vývoji ještě zabránit šlo, co se týče přistěhovalců, zmizel by jejich hlavní motiv a již by nebyli ochotni platit ekvivalent 300 Eur za riskantní cestu do Evropy kde by se musili protloukat vlastními silami a nikdo by jim zadarmo nic nedal. Ale jak jsem zmínil výše, mám obavu, že než na to dojde bude již pozdě. Paradoxně současný příval mimoevropských hord může tento proces urychlit, jelikož pomalý kolaps evropského sociálního státu se změní v rychlý.
Příznivec a volič strany Svobodných – Jaromír Hlubek
