Středoevropská konfederace

Mám to v hlavě již dlouhé roky, hodně přemýšlím o výhodách i nevýhodách. Polsko, Slovensko, Maďarsko a „Česko“. Mentalitou jsme naprosto stejní, znám mnoho lidí ze všech těchto států.

Němci jsou nám taky velmi podobní, ale jsou velcí, mají velký trh. My jsme všichni malí, krom Poláků a potácíme se v žabomyších sporech. Maďaři se musí cítit naprosto osamělí, nikdo nerozumí jejich řeči. To by se mohlo změnit, děti by se učily Maďarsky, Polsky a všelijaké kombinace s ohledem na rodný jazyk. Všichni by měli pocit, že nejsme jen pouhými figurkami, které posunují ti mocní, že máme nějaké slovo. Státní suverenitu bych zachoval, nechť si každý stát zachová své, co preferuje. Společná by měla být jen měna, armáda a zahraniční politika. Představuji si Euro. Armáda by mohla být velmi početná a akceschopná a dávat záruku sebeobrany. Tyto resorty by měly sídlit v novém, konfederačním, hlavním městě, doporučuji Krakov. Zkrátka by přišla Praha, Bratislava, Budapešť i Varšava, ale nikde není řečeno, že největší město musí být i hlavní. Zůstaly by v nich ty podřadnější resorty. Švýcarsko je malé, je to konfederace, má tři úřední jazyky a nikdo nemůže říct, že je špatné. Společný by musil být i president volený podobně jako v USA s obdobnými pravomocemi, tedy přechod na presidentský systém kontrolovaný jednotlivými národními parlamenty  s právem veta, volenými na způsob našeho senátu. Poměrné poslanecké sněmovny bych naprosto zrušil. To by zamezilo soustavnému měnění veškerých zákonů a příklonilo nás ke stabilitě. Stejně jako v USA i přímé volby soudců, prokurátorů, policejních náčelníků v regionech, to by zase zamezilo vykonávání moci v rozporu s přáním obyvatel a monstrprocesům s třídními, protilidovými a nepopulárními zločinci.

Je to nedokonalé, nedopracované, je to jen můj sen a pak jsem se probudil s rukou v nočníku.

Jaromír Hlubek