Soukromé vs. státní

Můj syn je zvěrolékař, má veterinární kliniku, je to soukromá klinika a všichni ředitelé státních nemocnic by se tam měli jít podívat. O zvířata je postaráno daleko lépe než o lidi ve státním.

Je slyšeti mnoho nářků na podfinancování zdravotnictví, dokonce je vyhrožováno stávkami za zvýšení platů. Zdravotní daň je povinná, v tom je zakopaný pes. Je to komunistický relikt vzniklý v 48 roce. Neexistuje konkurence a tzv. pojištění není nastaveno podle rizik. Nikdo ve zdravotnictví nemá zájem o klienta, jen o prachy, které považují za samozřejmost bez ohledu na výsledky práce. Jako starý muž bych měl být v nemocnicích pečený, vařený, ale nejsem, snažím se jim vyhýbat jako čert kříži. Jít k doktorovi je pro mne trauma o pobytu v nemocnici nemluvě. Pár krát jsem tam byl, sterilně nepřátelské prostředí, mnoho času na všechno, jen ne na pacienta, výsledky problematické. Raději bych byl na klinice kde respektují moje potřeby starého, konzervativního muže a zaplatil si to ze svého nebo z dobrovolného pojištění. Jsem na tom zle, 40 let jsem povinně platil  a těch 15%  (3% zaměstnavatel a12% ještě já, je to nepřesné, já vím), by za tu dobu vydalo na velký balík, mohl jsem jej mít, ale nemám. Nuceně jsem odkázán na státní, nepřátelské zdravotnictví kde mne nenechají ani v poklidu zemřít, pokud si to budu přát.  Nechci dělat synovi zle aby se toho někdo nechytil, ale raději se při úrazu svěřím do jeho péče, jelikož vím, že svou práci odvede daleko kvalitněji než naši státní, humanitární lékaři.

Myslím, že komunistické relikty bychom měli nekompromisně opustit, žel skutečnost je naprosto opačná,

Váš Jaromír Hlubek