Smrtící reklamy na půjčky

Klidně si půjčte, nemusíte skoro nic splácet, odložíme vám splátky, pokud máte problém s více půjčkami, sloučíme vám je, a budete platit méně a kratší dobu.

Kdo jen trošilinku přemýšlí, přijde jednoduchým myšlenkovým pochodem na to, že toto jsou „šmejďácké“ reklamy. Jistěže jsou a jsou cíleny na lidi mdlejšího ducha, kteří jsou náchylní jim uvěřit. Řeknu to lidsky, a doufám v opětné nesmazání za vulgární výrazivo, je to mířeno na blbce. Náš socialistický stát se snaží blbce chránit, nedovolí jim hrát na automatech, nařizuje jim reflexní prvky, zakazuje a kriminalizuje podomní prodej a prodejní akce.

Každý kdo dával, na základce, alespoň trošku pozor a nepovažoval tyto blbosti za naprosto nepoužitelné, ví, že nic nevzniká z ničeho, že nelze něco od někud vzít a oplátkou dostat na toto místo víc. Že si nelze půjčit a zároveň na tom vydělat. Existuje výjimka, podnikatelsko investiční úvěr, avšak tyto peníze musí být využity jako investice do budoucího podnikání, pokud je projekt dobrý, vydělat se dá.

Výše zmíněné reklamy nejsou o půjčkách na investice, jsou o půjčkách na život, na který nemám a nedokážu si na něj vydělat. Jsou o iluzi blahobytu bez práce, jsou o sebezničujícím pocitu úspěšnosti. Je to jako euforie po požití alkoholu a následné kocovině druhý den.

Proč jsem vůbec našel inspiraci o těchto věcech se šířit? Těch reklam je příliš mnoho, je jich dokonce většina ze všech reklam. Náš socialistický stát se o své občany stará výše zmíněnými, i nezmíněnými, zákazy a příkazy, ale o to největší nebezpečí se nestará. Statisticky je prokázáno, že 80% populace jsou v podstatě neuvažující jedinci preferující příležitost bezpracného zisku. Nemají svůj vyhraněný názor a životní filosofii, jsou lehce ovlivnitelní a snadno podléhají líbivým nabídkám. Nikdo již neřekne, že život je úplně jiný, pouze tvrdá, celoživotní práce vede k blahobytu a trvá to dlouho, není to ze dne na den.

Zase existuje výjimka, jste členem preferované skupiny bývalých příslušníků vládnoucí strany, měli jste z tohoto důvodu volný přístup k bankovním úvěrům, které po vás vaši soukmenovci ani nežádali splatit, za pouhý bakšiš. Já, coby nepodstatný niemand žádající v roce 1991 o podnikatelský úvěr, jsem byl odeslán do brusele, jelikož jsem neměl žádné příznivé reference od důvěryhodných soudruhů. Kterak bych je asi mohl získat? Tito důvěryhodní soudruzi nám vládnou i po 27 letech.

Dnes se nikdo těch ubožáků na nějaké reference neptá, nabízejí peníze, hned a skoro „zdarma“, banky vědí, že jejich klient nebude schopen splácet, ale to je netrápí, exekutor jim jejich pohledávku vrátí, že to bude znamenat likvidaci dlužníka, je jim jedno.

Na jedné straně sociální stát se všemi svými daněmi a odvody, zákazy, příkazy a regulacemi zaklínající se nejvýsostnějším zájmem o „obyčejného člověka“, na druhé straně šmejd, který těm obyčejným lidem hází do ksichtu, prostřednictvím podvodných reklam, nejhorší budoucnost.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek