Demokracie je vláda lidu prostřednictvím svých volených zástupců. Volení zástupci vykonávají moc lidu v souladu s jejich zájmy a potřebami. Tolik teorie, praxe je poněkud jiná a každý se s ní mohl obeznámit na vlastní kůži. Nepodstatné záležitosti, jako zvýšení DPH, zvýšení spotřebních daní, zvýšení poplatků za státní služby, zákazy a regulace si parlament řeší sám, zda jsou v zájmu lidu, je věc jiná.
Nastávají, však, i situace kdy se jedná o věci podstatné, o samotné bytí, či nebytí jednotlivých států, o zachování jejich integrity a celistvosti území, o odtržení části území, ať již za účelem státní samostatnosti nebo přidružení se k jinému státu. V naší demokracii se to moc neřeší, volení zástupci rozhodnou po vzájemných rozhovorech a od 1.1.1992 existuje samostatné Česko a samostatné Slovensko. Proklamuje se to jako vrchol diplomatické dovednosti a prozíravosti. Díky moudrosti volených představitelů, jako "sametový" rozchod, jenž je dáván za příklad celému světu. Obyvatel obou zemí se, však, nikdo na nic neptal, byli postaveni před hotovou věc a najednou byly na hranicích celnice. Korunou československou již nešlo zaplatit v Žilině nebo Českém Těšíně. Na této trati zastavovaly vlaky v Mostech u Jablunkova a procházeli jej celníci. Nenazval bych to jinak než pohrdání občany a to pohrdání zůstává v našich volených zástupcích dosud. Oni se nepotřebují ptát lidí, oni, přece, dostali mandát a mohou si dělat co chtějí, je to nanejvýš demokratické.
O to víc si vážím demokraticky zvolené (na rozdíl od Ukrajinské) vlády Autonomní oblasti Krym, že prostě nerozhodla na základě práva na sebeurčení "Půjdeme k Rusku" nebo "Budeme samostatný Krym" sama, ale zeptala se svých občanů, zda s tím souhlasí a jestli jejich moc vykonávají v souladu s jejich přesvědčením a tužbami. Vyskytly se i názory, že občané Krymu rozhodovali pod hlavněmi kalašnikovů v rukou Ruských okupantů. Tyto hlasy znějí od podněcovačů nelegálního státního převratu v Kyjevě a v podstatě podporovatelů terorismu. Ti kteří způsobili nejkrvavější státní převrat na evropském kontinentu v moderních dějinách, křičí, že občané v referendu jsou nuceni zbraněmi, hodit ten správný hlas. Pokrytectví non plus ultra.
Jelikož jsem u svého předchozího článku zvolil neúderný titulek a článek zapadl, dovoluji si jej laskavému čtenáři nabídnout ještě jednou, alespoň touto formou.
http://hlubek.blog.idnes.cz/c/401068/Pluralita.html
