Mám rád lidi, kteří dělají velmi dobře svou práci, taky jsem se o to snažil, úplně v jiném oboru, ale na tyto hochy absolutně nemám. To jsou, i když je to živí a momentálně z toho extra přínos není, chlapi na svém místě a věřím, že v případě válečného konfliktu by to byli oni, kteří by nasedli do létajících strojů a s rizikem života letěli bojovat za Euroatlantické hodnoty, pokud by ještě nějaké zbyly. Jsem naprosto přesvědčen, že se vyrovnají i největším vojenským, pilotním hvězdám.
Jsou to jedni z posledních sportovců, kteří opravdu riskují a sebemenší chyba se jim může stát osudnou. Již jim to, po socialisticku, trochu zregulovali, protože jeden lidský život, ale pořád je to silný adrenalin a kam se hrabou slavní piloti Formule 1. Jsou to v podstatě soukromníci, žádné bohaté firmy. Nevím kolik vydělávají, spíš mají obrovské náklady s provozem svých špičkových strojů, jsou to nadšenci, sponzoři se k nim asi moc nehrnou. Viděl jsem film o bratrech Wraithech, kteří bojovali sami se sebou i s novou výzvou. Dali do toho všechny své prostředky a technickou invenci a po dlouhých peripetiích, nakonec dosáhli svého snu. Takových nadšenců a zarputilých bojovníků potřebujeme co nejvíc, ne kecalů živících se okrádáním produktivních lidí, ne příživníků dělajících ze své lenosti a hlouposti přednost, ne pseudointelektuálů se třemi vysokoškolskými tituly, za peníze druhých, vysedávajícími po Pražských kavárnách a každého odpůrce eurosocialismu a novodobé cenzúry, označujících za bolševiky.
Jak psal včera kolega bloger, „Dobré ráno Svobodní“, já přidám, „Probuďte se Svobodní“
Jsem příznivec a volič strany Svobodných a nikam nekandiduji.
Teď poslouchám Bohumila Křesťana, mistra Evropy, nevím kolikanásobného, v autokrosu, to je taky jeden z lidí, o kterých jsem psal. Nikdo jemu, ani jeho otci nic nedal. Vše si tvrdě odpracovali a začali od nuly jako bratři Wraithové.
