Populista, extrémista, xenofob, ……

Toto jsou některá z označení pro občany, kteří nesdílejí všeobecně propagovaný a preferovaný směr samozvaných elit vládnoucích, zatím, v EU. Jsou to velmi oblíbená a frekventovaná slova politického a novinářského, neomarxistického

slovníku, která jsou užívána jako znectění politických odpůrců a zástěrka nedostatku protiargumentů.

Až jednou uslyším v médiích od politiků, moderátorů a redaktorů, nebo budu číst v oficiálních, psaných médiích správně uvedené názvy a politické směry bez ideologického podbarvení snažícího se těmto přiřknout něco, co nejsou, budu mít pocit, že se něco pohnulo k lepšímu.

Včera se konalo v Rakousku první kolo prezidentských voleb, ve kterém jasně zvítězil kandidát pravicové, Svobodné strany Rakouska. Nebyli by to ČRo ani iDnes, aby si k tomu nepřidali slovo populistické. Názory této strany mohou být populární, tedy líbí se občanům, proto jejich kandidát dostal od voličů hlasy, nikoliv populistické, podbízející se svými názory občanům. Populistické jsou strany socialistického typu, které se občanům podbízejí sliby vyšších sociálních dávek, vyšší minimální mzdou, zvýšením platů státním zaměstnancům a vůbec všeobecnou péči bez nutnosti vlastního přičinění, za účelem získání hlasů voličů. V socialismu, který u nás je, se samozřejmě nikdy nedočteme, že ČSSD nebo ANO jsou populistické, ač je to skutečná pravda.

Často taky slyšíme o pravicovém extremismu. Pomineme-li, že pravicový extremismus, v pravém slova smyslu, neexistuje, jsou tímto souslovím nazýváni přívrženci úplně jiného politického směru, než pravicového. Jsou jím nazýváni přívrženci Národního, či Nacionálního socialismu, což jak každý uzná je směr jednoznačně levicový. Takže až uslyším, příkladně, zprávu, že nacionálně socialističtí extrémisté (to smysl dává) se střetli s levicově anarchistickými extrémisty a bla, bla, bla, potom si řeknu, něco se v médiích začíná měnit k lepšímu, začíná převládat snaha o objektivní informování a odklon od nálepkování a překrucování.

Lidé s odlišnými názory, než jsou oficiálně schválené, zejména ve vztahu k současnému průseru s ilegálními imigranty, jsou nálepkováni jako xenofobové, tedy vystrašenci bojící se něčeho cizího, možno interpretovat i neznámého. Toto je silně zavádějící, jelikož tito občané se nebojí, naopak mají odvahu se ozvat proti něčemu, co se jim nelíbí, mají odvahu říkat, že zákony mají platit naprosto stejně pro úplně všechny a nelze dělat výjimky. Pokud v ČR žijí statisíce, původem cizinců, Slováky nepočítám, a žijí tady v klidu bez jakýchkoliv nepřátelských nálad, potom ta takzvaná obava z cizího je lež. Tito občané tady nechtějí fanatické vyznavače netolerantní ideologie zvané Islám a je dobře, že to dělají již teď, než jich k nám dorazí nezvladatelné množství, jak se již jinde stalo. Pro tyto občany to není věc neznámá, ale velmi známá, jelikož zkušenosti některých, okolních států se ututlat a zamést pod koberec nedají. Jsou to otcové a matky mladých lidí a malých dětí myslící na budoucnost svých potomků, ale hlavně by mezi nimi měly být ženy, hlavně mladé ženy, kterým toho Islám chce vzít úplně nejvíc. Jsou to prostí političtí oponenti současného podivného režimu. Ve fungující demokracii má každý právo na svůj názor a má právo jej vyslovit veřejně. Pokud jsou hanlivě nálepkováni nebo dokonce soudně stíháni, tak tady demokracie není.

Domníval jsem se, že dobu nepřátel lidu, zaprodanců a ztroskotanců, sabotérů, imperialistických přisluhovačů a agentů máme dávno za sebou. Stačí jeden den poslouchat veřejnoprávní, sdělovací prostředky a zjistíme, že nemáme, jen slovník se změnil.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek