V českých a předpokládám i v eurounijních sdělovacích prostředcích panuje podezřelá jednota. Nemám na mysli jen Ukrajinu a dění kolem ní, ale i vnitropolitické a hospodářské otázky týkající se evropských zemí. Máme jednoznačně stanoveno dobro a neochvějně za ním kráčíme..
Stejná jednota již nepanuje v názorech občanů. Najdou se zastánci i odpůrci současného stavu. Zastánci dostávají široký prostor pro svá vyjádření a jakýkoliv rozhovor s kýmkoliv v médiích veřejné služby je veskrze kladný, obyčejným člověkem z Karviné počínaje přes ekonomy až po politology. Vyjádření politiků či další nutná opatření pro naše "dobro" vnímají, komentují a prezentují jako uvážlivá, prospěšná, solidární a naprosto potřebná. Odpůrci a kritici současného dění se k masovým médiím nedostanou, od komunistických časů nás odlišuje jen existence internetu s možností vyjádřit svůj názor tam. Pár krát se již provalilo, že je to někomu velké v očích a mělo by se s tím něco dělat. Ombudsmanka Šabatová řešení zná, bodejť by ne, měla se od koho učit. Je to však jen kapka v moři, porovnám-li čtenost 30 000 lidí na jeden blog, a to je absolutní maximum, kterého dosáhne jen jejich mizivý počet s miliónem posluchačů a zprávami jak na kolovrátku. Svobodná Evropa již neexistuje a to doslova, nejen rozhlas, ale i kontinent. Původní pluralitu západního svobodného kapitalismu a východního totalitního komunismu nahradila rozbředlá politická korektnost, multikulturalismus, sociálno na každém rohu, překrucování funkce rodiny a křivení přirozených úloh jejich členů, státní regulace jakékoliv běžné činnosti člověka, přerozdělování od schoných k neschopným, zelené náboženství s biliónovými odpustky. K tomu striktní třídění na dobro a zlo, škatulkování analogických událostí podle jejich účastníků. Nelze opomenout obrovské zadlužení plynoucí z neschopnosti hospodářsky konkurovat, rozbujelé monstrózní a drahé byrokracie, finanční podpory tzv. "bojovníků za svobodu", vysokých daní a financování neudržitelných sociálních programů. Komunismus se tomu neříká, ale kdo v něm žil vidí jasnou paralelu. Nevím co si o sobě skalní zastánci tohoto krachujícího systému myslí, zda se považují za demokraty, hrdé občany hrdého soustátí nebo za blbce, kteří se nechali nachytat. Já za to třetí.
Informačním embargem, jednostranným komentováním, hospodářským kolapsem a blbou náladou obyvatelstva začal krach komunismu. Na totéž máme nyní velmi silně našlápnuto. Letos budou voby do Evropského parlamentu, možná se dá ještě něco změnit, ale rozhodně se to nezmění s těmi, kteří tam již několik desetiletí sedí a politikou "všeobecného dobra a prosperity pro všechny" sunou Evropu do propasti.
Autor je registrovaný příznivec a volič strany Svobodných.
