Nemám rád zdejší administrátory a cenzory

Proč? Protože oni nemají rádi mne. Zpočátku mne rádi celkem měli a občas mne na titulní stránku umístili, ale to bylo ještě před takzvanou „migrační krizí“a převzetím tohoto média jedním bývalým soudruhem

Potom se něco zlomilo, moje názory na vývoj v euroatlantické civilizaci byly naprosto jiné, než názory doporučované, neřku-li vnucované, jako správné.  Přičemž těch článků o ilegálech nebylo až tak moc, spíš jsem se soustřeďoval na nebezpečí současné, socialistické vlády a veškerých regulací, které jednomyslně odhlasuje Sněmovna, mám problém napsat velké S. To není sněmovna reprezentantů, kteří by měli zastávat zájmy svých voličů, ale banda poplatných, kluzkých hadů, kteří ve sněmovní kantýně žerou a chlastají za poloviční cenu než je ta tržní. To by ani tak nevadilo, ale mají i vše ostatní zadarmo, mimopražští mají zadarmo bydlení, ostatní dopravu do Prahy a zpět, k tomu mají služební vozidla a k tomu ještě cestování, na poslanecký průkaz, zcela zdarma kamkoliv se jim umane.

Je velké terno být poslancem, ale já bych na to „játra“ neměl, nemohl bych hlasovat proti občanům, tak jak to dělá současná sněmovna a je to, dle mého názoru, ta nejhorší sněmovna a s ní související vláda, jakou jsme kdy, od dob Husáka a Jakeše měli.  Komunistické restrikce před touto sněmovnou blednou. Občané s láskou vzpomínají na doby, kdy mohla babka jít prodat mrkev na trh nebo dědek prodat pár klobás a šrůtek uzeného.

Zní to tvrdě, ale mnozí lidé považují 40 let totality a nesvobody za lepší podmínky k životu, než je současný eurounijní, socialistický režim. Jistě, mnoho věcí se nesmělo, jako nadávat na vládu a stranu, což se ostatně nesmí ani teď, ale také se mnoho věcí smělo, krom kritiky komunistické strany směli lidé skoro vše. Mohli rozdělávat ohně, mladí mohli chodit do přírody, jako čundráci, stanovat nebo přespat všude aniž by je buzerovali policajti. Ti buzerovali po hospodách, kontrolovali občanské průkazy, zda je dotyčný zaměstnán.

Dnes je nezaměstnanost výhodou, nemusí dělat vůbec nic, jen se prohlásit za diskriminovanou menšinu a my, daňoví poplatníci, jim zajistíme pohodlný život. Za komunistů jsme měli všichni hov.o, ale jakýmsi způsobem se na tom hovnu  musili podílet všichni. Nikdo se nepřetrhl a když tak na fuškách a kdo uměl, ten měl.

Taky jsme měli armádu, o té bych mohl vyprávět velmi mnoho, přesně vím, jak to chodilo, jakou jsme měli bojeschopnost, jakou techniku. Dělal jsem v letech 71- 72 staršinu u jedné nejmenované posádky ve východních Čechách. Dnes to říct můžu, byla to Polička. Naše bojeschopnost byla na nule, doufám, že mne za prozrazení státního tajemství nezavřou.

Nejsem si jist, že naše současná armáda je lepší. 9500 vojáků a 9000 důstojníků, to hovoří za vše. Jeden důstojník na jednoho vojáka a každý vydá jiný rozkaz. Nedovedu si představit, že to funguje.

A takto bych mohl jít od tématu k tématu. Něco bylo lepší za komunistů, něco hodně lepší v devadesátých letech až do přístupu k EU. Tam se to zlomilo a z toho, z čeho jsme si dělali v práci srandu, jak jsou ti Američani blbí, že zakazují mužům podržet dveře ženě a když to udělají, může je žalovat za pohlavní harašení, se stala holá skutečnost. Tato blbina a s ní související další, multikulturní nesmysly se staly hlavním, politickým proudem a kdo je proti, je šovinista, rasista, xenofob, fašista as nakonec krenrole. Já jsem asi všechno, protože současné směřování  a omlouvání  vlastních chyb, je nejlepší cesta do záhuby. Za komunistů to byla sranda, dnes jde o život našich dětí a vnuků.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek