Kterak nejmírumilovnější společenství, v historii, iniciovalo válku

Již 69 let nebyla na Evropském kontinentu válka a to jen díky nám. Takto se tloukli v prsa představitelé EU, kdykoliv někdo něco namítl proti způsobu jejího fungování. 

Zakladatelé, důkladně poučeni z následků národně socialistické ideologie, která tak hezky zní a z důsledků komunistické ideologie, která taky tak hezky zní, založili společenství na principech občanských svobod, minimálního státu a osobní zodpovědnosti každého občana. Původní společenství uhlí a ocele, posléze EHS, se nakonec přerodilo v Evropskou unii. Postupně se měnily i unijní priority. Prvotní bylo cílení na hospodářskou spolupráci a při tom možnost kontroly potenciálního zbrojního průmyslu partnera s důrazem na prosazování občanských svobod, funkci volného trhu a prosazování přirozených lidských práv. Takto pojatý svazek prosperoval a stal se cílem všech svobodymilovných lidí v nesvobodných zemích, Československo nevyjímaje.

Rok 1968 měl dvě roviny, ta nám bližší bylo obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy a následná emigrace mnohých občanů do výše zmíněného společenství. Ta méně známá byly násilné protesty levicových „intelektuálů“ v západních metropolích, protestujících proti základním principům fungování tamní společnosti, tedy proti svobodě, volnému trhu a základním lidským právům. Připadalo jim to málo sociální i málo socialistické. Tyto nepokoje byly potlačeny, z řad demonstrantů vzniklo pár teroristických skupin, které měly na svědomí stovky obětí a následně upadly v zapomnění. Zdánlivě se nic nestalo, jen krátká epizodka.

Československo přešlo k normalizaci a protagonisté 68. na západě se pomalu dostávali, demokratickou cestou, do vedoucích funkcí ve svých státech. I v USA se vyskytovaly tyto živly, zejména se jednalo o přívržence hnutí hipies, ke kterému jsem v mládí taky inklinoval. Tam se taky postupně prosazovali, vstoupili do demokratické strany a začali kandidovat. Výsledkem byla politická korektnost. Normální věci již nebyly normální, ba mnohdy byly i žalovatelné. S trpkým úsměvem si vzpomínám na srandu, kterou jsme si dělali z toho, že žalovatelné je i podržet dveře dámě. Myslili jsme si, že taková blbost k nám nemůže dojít. Evropští soudruzi Amerických soudruhů se však nenechali zahanbit. V politice jich již bylo dost a začali mít sílu prosazovat svoje „ideály“. Multikulturalismus, politická korektnost, sociální spravedlnost, mezipohlavní spravedlnost i multipohlavní spravedlnost, nároková lidská práva, pozitivní diskriminace, nekontrolované bujení loajálního úřednictva, moderní teze o globálním oteplování a zničení planety člověkem až naplnili heslo: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Jen bylo pozapomenuto, kdo to zaplatí.

Vybrané prostředky od produktivního obyvatelstva přestávaly stačit na podplácení své voličské základny i začala éra života na dluh. Ta začala již před 89., kdy jsme jedny komunisty vyhazovali oknem a za západními dveřmi se potutelně usmívali jiní. Ti přesně věděli co je třeba regulovat, co je třeba dotovat, co je dobré a co je špatné. Původní EU měla problémy, daňová zátěž stoupla natolik, že se celkově snížila kupní síla obyvatelstva, před Eurem to některé státy řešily překotnou inflací. Na východě vznikly nové trhy a bylo potřeba na ně vtrhnout. Na trhu byl hlad po běžném západním sortimentu, proto obchodní řetězce investovaly do prodejen s druhořadým zbožím za prvotřídní ceny. Lidé byli ochotni pracovat za pakatel u zahraniční firmy, jelikož kurs naší měny byl tak nevýhodný, že se jim to zdálo na místní poměry výhodné. Prozření přišlo s liberalizací cen, kde se ten nevýhodný kurs projevil v plné nahotě.

Náš průmysl zkrachoval a ten životaschopný si za babku koupili zahraniční investoři. Současní čeští podnikatelé živoří pod knutou likvidačních daní a zahraniční investoři dostávají investiční pobídky ve formě jejich odpuštění. Jakmile skončí, skončí i oni. Přitom v naší legislativě zůstávají relikty ranně komunistických časů ve formě povinné sociální a zdravotní daně.

Nějak jsem se zakecal a vymklo se mi to z rukou, takže k tématu v nadpisu. Uplynulo deset let od rozšíření EU, tzv. východní trhy jsou již nasyceny a vlivem klesající tržní síly obyvatelstva se obraty zmenšují, významnou měrou k tomu přispívá regulace kursu měn. Je nutno najít nová odbytiště. Nabízí se Turecko, cca 80 mil. obyvatel, a Ukrajina, cca 60 mil. obyvatel. Turecko je i přes velkou snahu poněkud neprůchodné po smutných zkušenostech původních občanů s přistěhovalými islámskými radikály. Zůstává Ukrajina. Nabídku EU k zahájení přístupových rozhovorů Ukrajinská legitimní vláda odmítá. Nastává „lidové“ povstání na Kyjevském náměstí známém pod  jménem Majdan. Toto přerostlo v nekontrolované násilí s následkem desítek, možná stovek, mrtvých z řad oficiálních bezpečnostních složek.

A tady nastává problém. Socialisticko-maoisticko- komunističtí představitelé EU místo aby toto protiprávní jednání odsoudili, jej otevřeně podpořili, čímž se dopustili účasti na státním převratu na Ukrajině. Ostatně nestalo se to poprvé, stejně tak bylo i v Libyi nebo dříve v Kosovu. Junta, která se chopila na Ukrajině moci začala drasticky omezovat práva svých obyvatel na východě Ukrajiny. Místo aby EU společně s Ruskem iniciovala jednání mezi znepřátelenými frakcemi, dohodla příměří a následné řádné volby a referendum o sebeurčení, uvaluje hloupé sankce na Rusko, které je do tohoto sporu vtaženo, protože část obyvatel Ukrajiny hovoří rusky a vidí v Rusku jedinou svou záchranu. Kam to dospělo dnes každý ví, kam to dospěje zítra zatím neví nikdo, ale je nutno se obávat nejhoršího. Pokud se eskalaci konfliktu nechá volný průběh okořeněný občasnými sankcemi, jak z jedné tak z druhé strany, může dojít jen k nejhoršímu.

Otázka zní, zda to nejhorší nebude nová možnost jak začít znovu a lépe bez sociálních inženýrů, bez maoisticko- komunistických politiků, bez rakoviny byrokracie, bez politické korektnosti, multikulturalismu, a jiných ismů, prostě tak jak má společnost vypadat, kde vládcem jsou občané a politici a úředníci jen sluhové. Až mrazí při pomyšlení co všechno by se muselo stát aby toto bylo možné.