Koho nelze kritizovat

V totalitním režimu nebylo možno kritizovat čelní představitele. Hlavně diktátory a členy ÚV(nevím jak se to přesně jmenovalo) NSDAP a jejich nohsledy, členy ÚV KSČ a jejich nohsledy, stejně jako veškerá jejich rozhodnutí.

Tady jsme se poněkud posunuli a bez vulgarismů můžeme naše i evropské čelní představitele kritizovat, stejně jako jejich názory a rozhodnutí. Ne, že bychom tím mohli cokoliv ovlivnit. Tato možnost, však, existuje.

Naopak objevily se nové skupiny nedotknutelných, které nelze oficiálně kritizovat:

-Rozhodčí, ať již ve fotbalu nebo hokeji nebo jakémkoliv jiném sportu. Představitelé klubů a hráči mají zakázáno se vyjadřovat k výkonu rozhodčích pod pohrůžkou vysoké pokuty. Přitom tito jsou zodpovědni za průběh sportovního utkání v duchu fair-play. Jakékoliv jejich rozhodnutí, byť výrazně chybné je nedotknutelné. Proto se prohřešky proti rovnému rozhodování velmi množí.

-Soudci, mají status nezávislosti, jsou přepláceni a dokáží si vydupat ještě víc. Na rozdíl od sportovních rozhodčích nemají žádnou zodpovědnost. Jejich rozsudek je svatý, byť by byl sebevíc nespravedlivý. Právo a spravedlnost, totiž nekráčejí spolu ruku v ruce. Soudci nezvažují spravedlnost, ale právo, byť by bylo sebeabsurdnější. V džungli našich zákonů se vždy najde cestička jak dosáhnout žádoucího rozsudku. Mnohdy i na veřejnou poptávku.

-Policie má pomáhat a chránit. Ať učiní cokoliv je to veřejně prezentováno jako velmi pozitivní počin. Měření povolené rychlosti za slunečného počasí na málo frekventovaném, rovném úseku silnice je prezentováno jako boj se silničními piráty. Honění ujíždějících i za cenu ohrožení, ba dokonce i smrti, někoho z účastníků je pozitivně vnímáno. V dopravě se angažuje velmi aktivně, až hyperaktivně. Řidiči mají auta, tudíž jsou majetní a je možnost na nich vyzískat finanční zisk. Angažovanost ve vyšetřování běžné kriminality již taková není, je to úmorná, mravenčí práce, mnohdy velmi nepříjemná, spojená s bojem s důkazní nouzí a rafinovanými pachateli. Většina těchto pachatelů je nemajetná, nedá se na tom vydělat, proto menší majetkové delikty byly přeřazeny do kategorie přestupků, které se neřeší vůbec. Takže  při škodě do 5000, se na policii vůbec neobracejte. Nedokáži komentovat, jaká je úspěšnost objasněnosti trestných činů, ale největší úsilí se věnuje daňovým podvodům proti státu. Běžní občané jsou mimo hru. Komu pomáhá a koho chrání? Jen stát.

-Vyloučení. Vyloučení odkud? O koho se jedná? Kdo je vyloučil? Tento novotvar, v pravém slova smyslu, je rovněž nedotknutelný. Můj názor je, že se jedná o lidi, kteří se ze společnosti vyloučili sami. Nechtějí pro ni udělat vůbec nic, zato po ní velmi mnoho žádají, jelikož jsou vyloučení. Nesmí se říct, že to jsou cigáni, jelikož by to byl rasismus. Nesmí se říct, že dělají bordel, jelikož by to byl rasismus, nesmí se říct, že kradou a loupí, jelikož by to byl rasismus, nesmí se říct, že se množí aritmetickou řadou za podpory státu, jelikož by to byl rasismus. Veřejná objednávka zní, tolerovat, podporovat, neoznačovat, nejmenovat, zatajovat, nedělat statistiky.

-Exekutoři, vymahači pohledávek. Dluhy se mají platit, o tom není pochyb a samozřejmě to platí i pro stát. Každý člověk je obdařen mozkem, takže by měl vědět, že pokud si něco půjčí, musí to vrátit. Pokud si něco půjčí a není absolutně přesvědčen, že splátky této půjčky jsou v jeho možnostech, zakládá si na problém s exekutorem. Toto je další banda vydřiduchů, která je schopna dluh navýšit na deseti, ba i stonásobek. Nemají nad sebou kontrolu, nikomu se nezodpovídají. Za černou jízdu v tramvaji může jeden přijít o dům. Nechci se zastávat duševně zaostalejších, popletených všudypřítomnou reklamou, kteří si za své problémy mohou v podstatě sami, ale bukanýrský postup exekutorů k mnohdy marginálním dluhům hraničí s kriminálním činem.

Existují i další věci, které nelze kritizovat, jako neziskovky, zelení aktivisté, obnovitelné zdroje, globální oteplování, multikulturalismus, nároková lidská práva apod.

Okruh nekritizovatelných se postupně rozšiřuje, mám obavu, že opět začne platit to, co je uvedeno v perexu.