"Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít.“

Nevím, zda tento výrok pochází z pera pana Grossmanna nebo z pera pana Šimka, přesto byl velmi nadčasový, dokonale odhadl, co se bude v Evropě dít za 40 let.

Dnes by se dal parafrázovat: „ Jsem diskriminovaný Arab z Alžírska jménem Abduláh, nemám vás rád, přesto budu u vás žít a vy mne musíte tady nechat žít a živit.“ „A taky si zvykněte a buďte sakra ostražití, jelikož si nebudete jistí dne, hodiny, ani minuty.“

I jeden z kandidátů na Francouzského presidenta to podobně pojal. Nechceme s tímto nebezpečím Islámského fanatismu bojovat, prostě si musíme zvyknout a naučit se s tím žít. Toto je prohlášení politika? Z Francie se již stal policejní stát, výjimečný stav nemá konce a přesto se stále islámské excesy dějí. Prostě jich tam je už tak mnoho, že se to uhlídat nedá, vznikl tam všeobecný chaos a zmatek. Dělohy muslimských žen jsou velmi plodné, žel to neznamená ekonomický přínos, ale spíš opačně. Sladká Francie je ztracena, jednou se ekonomický systém zhroutí, protože ti přínosní odejdou a těch nepřínosných bude čím dál víc. Jinak než katastrofou to skončit nemůže.

U nás jsou taky hlasy, že jsme příliš vystrašení, žádné muslimy tu nemáme a jsme xenofobní. Až nám je tady, přičiněním kvót, nasypou, bude již pozdě, již se jich nezbavíme a taky nebudeme vědět dne, hodiny ani minuty. Nemám rád pojem předběžná opatrnost, ale v tomto případě je zcela na místě. Proti skutečnému nebezpečí by se mělo bojovat, ne proti pseudonebezpečím, za které jsou vydáváni majitelé a řidiči osobních vozidel. Naši socialisté hledají problémy, tam kde nejsou, ale okolo skutečných problémů chodí po špičkách jako kolem horké kaše. Buzerací přibývá geometrickou řadou, svoboda se tratí do nenávratna, život prostého občana je regulován na každém kroku. Holt ten reálný socialismus tu máme zpět. Ale to nevede k ničemu jinému, než, že skončíme stejně jako Francie, tedy v naprostém rozkladu a chaosu.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek