A to včetně zákazu výroby, distribuce a prodeje veškerých tabákových výrobků na území České socialistické republiky. Vhodné je stejný postup aplikovat i na veškeré nápoje obsahující alkohol. Jsou to návykové látky působící nemálo problémů a materiálních, či zdravotních škod konzumentům, ale zejména vyspělé, moderní společnosti. Odpadnou tím řeči o jakési svobodě rozhodnout se jaká pravidla mají platit v soukromém sektoru, jelikož již žádný nebude.
Dobré, praktické zkušenosti jsou v tomto směru s absolutním zákazem omamných látek, ačkoliv tam jsou ještě značné rezervy. Omamné látky jsou povoleny ve zdravotnictví, s čímž je nutno rovněž důrazně skoncovat. Důslednost je na prvním místě a jakékoliv výjimky jsou nepřípustné. Aby se předešlo jakýmkoliv protestům ze strany pomýlených nebo chronických kverulantů, nebude o tomto rozhodnutí připuštěna žádná diskuse, pokusy o projevy odporu budou potlačeny v zárodku a podněcovači nepokojů budou přísně a spravedlivě trestáni v zájmu všeho lidu. Povoleny budou pouze petice, toto rozhodnutí podporující a schvalující. Státní silové orgány budou důsledně monitorovat komunikační prostředky včetně mobilních a internetových sítí. Kopírky budou přísně evidovány aby se předešlo rozšiřování štvavých, ilegálních tiskovin.
Myslím, že tento scénář je dobrý a použitelný i v jiných oblastech, kde nás pálí bota. Zatím děláme vše polovičatě. Sběrači kradou šrot a my to řešíme jen pouhým znemožněním platby na ruku. Sběrny šrotu zrušit a opět uvést v praxi „železné“ neděle, soboty, středy, kdy občané dobrovolně, radostně a bez nároku na náhradu, odevzdají svůj pečlivě sbíraný šrot, nebo papír, do starostlivých, státních rukou. Pár sběren bychom zachovat mohli, tam by děti za odevzdané druhotné suroviny obdržely zápalkové nálepky, škoda, že jsem si žádný aršík neschoval, nebo jiné dnes populární věci.
Živnostníci nám nechtějí platit daně a povinná pojištění. Podívejme se na parchanty, oni dokonce nechtějí ani žádné dotace a dokonce nežádají sociální kompenzace. My tuto vzpouru proti sociálnímu státu chceme řešit polovičatým zavedením jakýchsi, internetově propojených, registračních pokladen se zpětnou vazbou na berní úřad. Jak kostrbaté, nefunkční, drahé? Přitom se nabízí naprosto jednoduché, a historií prověřené, řešení, živnostníky, po komunisticku, zrušit nebo po nacionálněsocialisticku nuceně vykoupit za částku určenou státem. A je po problému. Máme přece dostatek velkých firem, které se dokáží s o potřeby prostého lidu dostatečně postarat. Všichni budou jíst zdravě, dle směrnic a norem SEU, všichni budou žít zdravě dle norem a směrnic SEU, všichni se budou cítit bezpečně v souladu se směrnicemi SEU.
Řídit stát jako firmu lze, ostatně nejlépe to potvrdil v nedávné historii Hitler. Já být majitelem a potýkat s takovými nešvary, řešil bych to takto nekompromisně. Jistě by to ke prospěchu firmy bylo. Ve firmě neexistuje demokracie, rozhodující slovo má vždy majitel, proto nejsou ve firmách ani pokusy o jakési volby, proč by měly být? Důležitá je kontrola na každém kroku aby byla zaručena požadovaná kvalita a leckdo si nemohl myslet, že si může vyskakovat a dokonce říkat vlastní názory. Represivní složky se bohatě vyplatí. Tedy, ve státě, který je skvěle řízen jako firma není tato zastaralá instituce absolutně potřebná. Polovina oprávněných voličů na to stejně sere a druhá polovina je tak hloupá, že si nedokáže zvolit představitele prosazující jejich zájmy. Skočí na jakoukoliv vějičku umožňující jim materiální prospěch bez schopnosti uvážit, zda je tato vějička zasazena do reálného, ekonomického rámce. Stát má oproti firmě ještě jednu výhodu, nemusí být hospodárný, pokud zlikviduje většinu daňových poplatníků a včlení je do skupiny na státu závislých, vše zachrání Státní tiskárna cenin a daně placené výrobcem kufrů.
Ač to tak vypadá, tento článek není financován z fondů Socialistické Evropské Unie pro doporučeně vyvážené informace.
Jaromír hlubek
