Irák v troskách, Libye v troskách, Ukrajina v troskách

Každý stát by se měl starat o svou vlastní demokracii a svobodu aby jí nebylo občanům po kouscích ukrajováno.

George Busch ml. stál před problémem, teroristé mu zabili 3000 lidí. Tlak veřejného mínění byl enormní. Odkud měl informace, že pocházejí z Iráku, nevím. Saddám nebyl žádný milius, v Kuvajtu se projevil a oprávněně dostal na pr... Tím to mělo skončit. Jeho Iráčané stáli za ním a byl schopen tam udržet pořádek a skoro mír. Militantní a extremistické skupiny dokázal udržet na uzdě. Sem tam některý unikl a ve světě se zviditelnil, jasně, negativně. To však nikoho neopravňuje uvalit kolektivní vinu na celý stát. Moc se to nepovedlo, Saddám je mrtvý a vášně planou. O Kádáfím bych to mohl napsat přes kopírák s tím, že to byla nejbohatší země Afriky a o tamních výdobytcích se našim komunistům ani nesnilo. Nejhorší je, že tyto akce se schovávají za nejušlechtilejší idee. V Sarajevu nám zabili jen jednoho člověka, ačkoliv prince, a zas to byl jedinec, jakýsi Princip. Přesto z toho vznikla válka. I František Josef byl pod tlakem.

Přesto se vládnoucí garnitury z toho nedokázaly poučit. Hitler si to sám zinscenoval v Pönemünde. V EU nikdo nevládne, takže to byla spíš mediální propaganda podpořená několika nýmandy. Označit zločince za bojovníky za lidská práva a obvinit obyčejné občany, že se jim to nelíbí a hlasovali v referendu proti. Nechce se mi to řešit, již toho bylo napsáno dost a názory se diametrálně liší. Jde o to, že veškeré zasahování do normálního běhu věcí, které jakž, takž fungují, neodvratně vede k totálnímu rozkladu. Dá to ještě někdy někdo dohromady? Je jedinná cesta, nechat tomu volný průběh a modlit se aby to dobře dopadlo. Do vlastního hnízda jsme si,  ale již pořádně nadělali.