Co je to pravice?

Václav Klaus označil první kolo prezidentských voleb za vítězství levice. Podle povolebního vyjádření Jiřího Dienstbiera postoupili dva pravicoví kandidáti. Jak se v tom má člověk vyznat? Kdo je na české politické scéně skutečně pravicový a kdo levicový?

Nad tím se zamýšlím už delší dobu, ale když poslouchám některé politiky po prvním kole prezidentských voleb, nestačím se divit. Nikdy jsem nechápal, jak může Václav Klaus považovat tak běžné věci, jako je kuřecí řízek, za atributy levice. Já osobně mám ultramastné kuře rád, a nepovažuji se za levičáka.

Ve skutečnosti pravice zahrnuje jak konzervativní, tak liberální ideologii. Jeden z docentů to na naší fakultě vysvětluje na začátku každého semestru pomocí takzvaného ideologického trojúhelníku. Na třetí straně stojí socialisté, kteří tvoří levici. Naopak pravici tvoří konzervativci a liberálové, kteří se proti nim spojili. V České republice ale často v rámci pravice nesoupeří jen tyto dvě ideologie, ale především osobní antipatie některých politiků.

ODA se v devadesátých letech proti ODS vymezovala mimo jiné tím, že je pravicovější a konzervativnější než ODS. Část jejího elektorátu pak přešla k Unii svobody, která bývá považována spíše za liberální stranu. V době svého založení ale byla i Unie svobody v čele s Janem Rumlem důsledně konzervativní. Jan Ruml jí později opustil, když ve straně začala až příliš převládat liberální ideologie, ale to bylo až v době, kdy se strana pod vedením Pavla Němce snažila za každou cenu získat ztracenou přízeň voličů, aby se udržela u koryta. Začala tedy cílit na mladé huliče trávy.

ODS se vždy označovala za stranu konzervativně-liberální. TOP 09 se také považuje od svého vzniku za stranu konzervativní, přesto ale láká i hodně liberální voliče. Mohlo by se zdát, že pro čistě liberálního voliče v ČR neexistuje rozumná alternativa, protože menší liberální strany nikdy nezaznamenaly výrazný volební úspěch a hlas pro ně by byl vlastně hlasem vyhozeným do koše.

Václav Klaus má asi zvláštní představu o pravicovosti a levicovosti. Je schopen označit za levičáka každého, kdo s ním v něčem nesouhlasí. I Karel Schwarzenberg je podle něj levicový politik, byť uznává, že je politikem zkušeným. Jak jinak si vysvětlujete, že podle něj první kolo prezidentských voleb bylo drtivým neúspěchem pravice, zatímco vyhrála levice? Nelze se vlastně divit, když už v roce 2006 Klaus váhal se jmenováním Karla Schwarzenberga ministrem zahraničí. Už tehdy mimochodem začal zpochybňovat, že člověk má podíl viny na globálním oteplování. Už tehdy mě těmito postoji začal štvát a proto jsem ho v roce 2008 nechtěl znovu za prezidenta.

Pokud je pravice definována tak, jak si ji představuje Václav Klaus, tak v tom případě nejsem pravičák. Podle Václava Klause musí být zřejmě každý pravičák euroskeptik. Naopak dnes nachází společnou řeč s Milošem Zemanem, kterého nepřímo podpořil. Není to nic nového. Spolupracovali už v době opoziční smlouvy, kdy ODS zajistila ČSSD možnost vládnout nerušeně po celé čtyři roky. Bylo to největší svinstvo, jaké může v politice být. Šlo vlastně hlavně o rozdělení koryt. Není pravda, že v té době nebyly skandály. Jen se na ně už zapomíná. Možná že Zeman sám je neúplatný a jde mu "jen" o moc, ale lidé z jeho vlády rozhodně neúplatní nebyli. Stačí připomenout aféru Bamberg, akci "čisté ruce", pokus o vraždu Sabiny Slonkové na objednávku náměstka ministra zahraničí Karla Srby a mnoho dalších afér. Všem potenciálním voličům Miloše Zemana doporučuji přečíst si knihu "Vládneme, nerušit" Erika Taberyho, nebo shlédnout stejnojmenný televizní dokument.

Boris Šťastný přiznal, že bude volit Miloše Zemana. Jan Zahradil to takto explicitně neřekl, ale odmítl podpořit Karla Schwarzenberga. To o něčem vypovídá. Tito dva politici jsou pokračovateli politiky Václava Klause a jsou ochotni ho následovat asi ve všem. Česká politická scéna už se nedělí na pravici a levici, ale spíše na příznivce a odpůrce Václava Klause.

Jiří Dienstbier zase po očekávané prohře řekl, že do druhého kola postoupili dva pravicoví kandidáti. Pak sice voličům nikoho nedoporučil, ale odmítl se přidat k oficiálnímu doporučení strany, aby voliči podpořili Zemana, a naopak v televizi vyjmeoval celou řadu důvodů, proč by Zeman neměl být prezidentem. I když jinak nepatřím mezi jeho příznivce, musím uznat, že Jiří Dienstbier je jeden z mála slušných sociálních demokratů. Už v roce 2010 se odmítl přidat ke "kmotrovské" koalici s ODS v Praze, dnes se postavil proti stranickému doporučení a asi ví proč. Nakonec i jeho otec se dobře znal s Karlem Schwarzenbergem a kdyby žil, troufám si říct, že by podpořil spíše jeho.

I levicoví voliči by se tedy nad sebou měli vážně zamyslet, než vhodí do urny obálku s hlasem pro Zemana. Miloš Zeman totiž není tak levicový, jak se tváří. Může stokrát říkat, že Zbytek a Šlouf nejsou v jeho volebním týmu a nepůjdou s ním ani do žádné funkce na Hrad, ale už to, že s nimi v minulosti spolupracoval, ho do jisté míry kompromituje. V roce 2006 jeho lidé domluvili podporu přeběhlíků pro pravicovou vládu Mirka Topolánka, která tak dostala důvěru. Jeho nová strana v roce 2010 sebrala mnoho hlasů Paroubkově ČSSD, což je podle mě jedině dobře, že se ČSSD nedostala ke korytu. Ale je vidět, že Miloš Zeman nehájí zájmy levicových voličů, ale jen své vlastní.

Pokud se na to podíváme optikou Miloše Zemana, je druhé kolo naší prezidentské volby analogií k loňským prezidentským volbám ve Francii, kde se střetli Nicolas Sarkozy a Francoise Holland. Pokud to tak opravdu je, tak doufám, že zde vyhraje ten pravý. Nabízí se tady ale ještě srovnání s Ukrajinou roku 2010, kdy Viktor Janukovyč porazil Julii Tymošenkovou. Následovalo opětovné posílení prezidentských pravomocí a uvěznění Tymošenkové a dalších představitelů opozice. Je to možná trochu bizarní představa, ale Zeman se může na Hradě začít chovat jako Napoleon III. Může aktivně přesvědčovat poslance, aby podpořili třeba vládu v čele s Václavem Klausem. Sám nakonec už avizoval, že bude do všeho mluvit mnohem víc. Zvolení Zemana prezidentem by znamenalo nejen pokračování, ale i prohloubení Klausova konfrontačního stylu politiky. Navíc bychom se dočkali od Zemana jen vulgárních výrazů, které už po těch letech v Zemanově podání ani neznějí vtipně. Vzpomeňte si, jak Zeman v minulosti označil třeba Michaela Žantovského, a to ne v rozhovoru s nějakým novinářem, ale přímo v Senátu. V porovnání s ním jsou občasné Schwarzenbergovy vulgární výrazy úplně v klidu, navíc on je umí zakomponovat do jinak velmi kultivovaného projevu.

V boji mezi dobrem a zlem nelze být neutrální, a přesto zůstat slušný. Proto volte knížepána! Zabraňte návratu Zemanovy politiky!