dále pak o svůj majetek, ale také o zdraví, případně i život. Všem "starostlivcům" vzkazuju, zejména pak politikům, že o své dobro se raději budu starat sám. Požaduju pouze, aby mi "starostlivci" při tom neházeli klacky pod nohy.
Já totiž sám nejlépe vím, co je pro mě dobré. Samozřejmě i zde platí nějaká hranice - nemohu se starat o své dobro na úkor jiných. A také samozřejmě nemám rád, když někdo staví své dobro na můj úkor bez mého souhlasu. A už vůbec nemám rád, když někdo slibuje jiným dobro na můj úkor. Protože to pak končívá tím, že já jsem okraden, ten jiný je také okraden, případně jen oklamán a dobro shrábne ten, který ho jiným sliboval.
V případě příbuzných pak může takové dobro mít podobu vnitřního uspokojení dobrodince, že nacpal své dobro vzpouzejícímu se nevděčníkovi. Příbuzný to může dělat "nezištně" (omyl, ziskem je mu právě dobrý pocit z páchání dobra), na vlastní náklady. Nedobrovolný příjemce dobra pak často přichází o drobné svobody (když to hodně zbagatelizuju, nemůže jít třeba s kamarády na pivo, nebo musí žrát "zdravé" blafy, atp.).
Slibuje-li dobro pro vás politik, je to mnohem horší. Z toho se nelze vymanit tak snadno, jako z dobra od příbuzných. Tam stačí jen pevná vůle a odolnost, i když budete nazýván nevděčníkem a podobnými označeními. Raději budu svobodný nevděčník, než nesvobodný ušlápnutec. Pokud však začne slibovat dobro politik, to dobro musí nutně někdo zaplatit. A hádejte kdo? Ten politik to ani omylem nebude. Pokud takovým řečem naletí dostatečné množství lidí, já přijdu o různé svobody, počínaje volným nakládáním s velkou částí prostředků, které svou prací vydělám (někomu je třeba sebrat, aby jiný mohl dostat). Ti naletivší také nedostanou ani zdaleka vše naslibované, protože jak to bývá, takové sliby nejsou zasazeny do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s realitou neobstojí. Bohuslav Sobotka to ve své mladické nerozvážnosti aspoň přiznal.
Jsou však tací, kteří lžou kdykoliv otevřou hubu a z jakéhokoliv nesplnění svých slibů o šíření dobra pro vás se buďto opět vylžou, nebo hodí vinu na jiné. Nikdy své (se)lhání nepřiznají. Pamatuje si to, nikdy! Pokud takový lhář prohlásí, že se za vás bude rvát až do roztrhání těla, začínám mít vážnou obavu o svůj život. Protože je nad slunce jasné, jakože je placaté, že o jeho tělo v žádném případě nejde. Tohle fakt nechci! Já se budu raději rvát sám za sebe. Jen k tomu potřebuju, aby různí oligarchové neměli nade mnou nepřekonatelnou převahu a já měl šanci domoci se svých práv, pokud se dostanu do situace, ve které se budu muset rvát.
Občas se přihodí kouzlo nechtěného. Na uvedené stránce si mi objevily dvě v podstatě stejné lži (v kontextu článku) hned vedle sebe. To stálo za uložení!
