Po předchozích peripetiích s úřady jsem byl na vážkách, zda mám cukrářskou výrobnu zavřít, nebo se mám ještě pokusit o pokračování. Byla tu však otevřená otázka – byl původní projekt v pořádku, nebo nebyl?
V době projektové přípravy jsem nedokázal správně posoudit rozmístění některých součástí provozního vybavení. V době realizace tedy došlo k tomu, že jsem přesunul – oproti návrhu – některé vybavení tak, aby toto vybavení mělo stavebně snadný přístup k odpadům. Tyto změny jsem ručně vyznačil do gastro projektu. Ještě je nutné připomenout, že na gastro projekt navazoval projekt stavební, který řešil stavební práce. Ve stavebním projektu bylo orientačně naznačeno rozmístění vybavení – toto rozmístění se však lišilo od rozmístění určeném gastro projektem a dle vyjádření stavebního projektanta se jednalo jen o orientační rozmístění kvůli prostorové představě.
Protože úřad mě ani přes mé dotazy neodkázal na formulář žádosti o posouzení a vypracování stanoviska, musel jsem si tento formulář nakonec najít sám a zaškrtnout v něm odhadem právě tu možnost, kterou jsem potřeboval pro další pokračování. Přitom právě tento formulář a způsob jeho vyplnění (tedy zaškrtnutí té správné možnosti z několika uvedených) byl účelem mé první návštěvy hygienické stanice. Žádost jsem podal spolu s gastro i stavebním projektem.
Po třech týdnech po podání mi přišla z hygieny výzva k doplnění podkladů. Výzva obsahovala zmínku, že byl k posouzení předložen stavební projekt (žádná zmínka o gastro projektu). Ve výzvě bylo 5 doplňujících otázek, z nichž jen jedna se týkala stavebních úprav (tedy toho, co řešil stavební projekt). Odpověď na jednu otázku nebyla v projektech vůbec, jedna otázka byla v gastro projektu zodpovězena vágně, a na zbylé tři otázky byly jasné a jednoznačné odpovědi v projektech. Z toho mi vyplynulo, že posuzovatel projekty ani řádně nečetl, jeho práci tedy musím považovat za nedbalou. Tím dle mého názoru porušil § 6 odst. 2 správního řádu, který praví: Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Protože odpovědi na tři otázky byly dohledatelné v projektech, považuji takové dotazování za zbytečné náklady (čas na zpracování odpovědí) a za nedůvodné zatěžování.
Odeslal jsem tedy odpovědi na dotazy zpět na hygienickou stanici s vyznačením, kde v projektech je odpověď na ony tři otázky a s poznámkou, že nedílnou součástí žádosti je i gastro projekt. Načež jsem po více než dvou týdnech od dodání odpovědí obdržel souhlasné stanovisko bez jakýchkoliv výhrad či poznámek k ručně zaneseným úpravám a s doplněním o dodaný gastro projekt, vedle projektu stavebního. Měl jsem tedy za to, že souhlas byl vydán k projektům tak, jak jsem je dodal, včetně ručně vyznačených změn (důležitá poznámka, jejíž význam se projeví při pozdějším soudním projednávání).
Z popsaných zkušeností mi plyne jeden závěr, který asi nebude nijak překvapující. Pokud máte vy nějakou povinnost vůči úřadu, dokáže úřad jednat rychle a důsledně (předchozí příběh). Pokud má však úřad nějakou povinnost vůči vám, jedná výrazně pomaleji a také značně nedbale. Minimálně úřad, o kterém je tento seriál – tedy Hygienická stanice.
Předchozí příběh: jednání v omylu
Článek byl napsán pro web uredniciskodi.eu
