Pokud vás úředníci poškodí a vy budete ve vymáhání škod konzistentní a dostatečně vytrvalí, máte dobrou šanci, že se úřady zamotají do svých lží a poskytnou vám další důkazy proti sobě.
Chcete-li se státem soudit o náhradu škody za újmu způsobenou jednáním úředníků, musíte dle zákona náhradu škody uplatnit nejprve u nadřízeného úřadu – zpravidla u ministerstva. Teprve pokud příslušný orgán odmítne škodu uhradit, nebo neodpoví do 6 měsíců, můžete jít k soudu. Je však třeba hlídat si lhůty – náhradu za majetkovou újmu můžete požadovat do 3 let od zjištění škody, náhradu za nemajetkovou újmu můžete požadovat do 6 měsíců od zjištění škody. Do této lhůty se nezapočítává doba od zaslání uplatnění úhrady škody příslušnému úřadu do odpovědi od úřadu, nebo uplynutí 6 měsíců, pokud úřad nebude reagovat. Dobrou zprávou je, že v těchto situacích nezaplatíte soudní poplatek a ministerstvo nemá nárok po vás požadovat náhradu za právní služby, pokud spor prohrajete, protože ministerstva mají svá vlastní právní oddělení.
Spočítal jsem si tedy majetkovou škodu, kterou považuji za přímo související s tím, že jsem byl uveden v omyl a ke kterým by nemuselo dojít, pokud bych na začátku obdržel správnou informaci. Tuto škodu jsem pak začal uplatňovat vůči ministerstvu zdravotnictví. Opět jsem popsal celou situaci, že namísto informování o podání žádosti mě jmenované pracovnice odeslaly pryč s tím, že projekt je špatně a že ho musím předělat. A že ve mně vyvolaly dojem, že k projektu nevydá hygienická stanice souhlas. Také jsem důrazně odmítl dezinterpretaci mé návštěvy za nezávaznou konzultaci nad stavebními úpravami. V odpovědi z ministerstva byl můj popis zopakován. S odkazem na obsah spisu pak ministerstvo konstatuje, že mi byly objasněny náležitosti žádosti. Že jsem neobdržel žádnou informaci o žádosti o závazné stanovisko (přitom to byl jediný účel mé návštěvy na stanici, kvůli tomu jsem se tam šel ptát) a že jsem byl uveden v omyl ministerstvo ignoruje. Dokonce tvrdí toto: „Pokud žadatel namítá, že HS HMP označuje jeho návštěvu ze dne 6.10.2014 za nezávaznou konzultaci projektu, ministerstvo mu sděluje, že pro posouzení ve věci není její označení podstatné.“ K tomu mi nezbývá než dodat, že právě toto označení je důkazem, že při mé návštěvě neproběhlo vše v takovém pořádku, jak se ministerstvo snaží tvrdit.
Podal jsem tedy žalobu k soudu, kde jsem opět zopakoval situaci a trval na tom, že jsem neobdržel tu podstatnou informaci, kvůli které jsem na úřad šel. Namísto toho jsem byl uveden v omyl a jako důkaz jsem doložil dezinterpretaci mé návštěvy jako nezávazné konzultace. K žalobě poslalo ministerstvo své stanovisko, na uvedené klíčové body reagovalo takto:
„K námitce, že HS HMP označila návštěvu žalobce ze dnes 6.10.2014 za nezávaznou konzultaci projektu, ačkoli tomu tak podle jeho názoru nebylo, žalovaný uvádí, že ze spisového materiálu plyne, že se jednalo pouze o informativní konzultační schůzku žalobce se zaměstnankyněmi HS HMP nad projektem, jelikož jejím výsledkem (ať už bezprostředním, či jinak souvisejícím) nebylo ani podání žádosti o vydání závazného stanoviska ani jiná úřední listina (protokol, záznam apod.).“
To, že jsem několikrát opakoval, že jsem žádost nepodal právě proto, že jsem byl uveden v omyl, ministerstvo statečně ignoruje. Zažádal jsem tedy o výpis obsahu spisu. Spis obsahuje všechny mé dopisy včetně stížností, tedy ze spisu nemůže plynout výše uvedené. Také jsem zažádal hygienickou stanici o vysvětlení, proč byl projekt označen za špatný a má návštěva byla označena za nezávaznou konzultaci, když jsem o to vůbec nežádal. Odpovědí mi bylo, že vše již bylo řečeno v odpovědích na mé stížnosti a že se na toto téma dál se mnou nehodlají bavit. Takže citované tvrzení už považuji za jasnou lež. Úřad se zjevně řídí pravidlem „100x opakovaná lež se stává pravdou“, protože to samé citovala zástupkyně ministerstva před soudem. Navíc tím ze mě dělají nesvéprávného jedince, který ani neví, proč na úřad jde. Což mě uráží.
„Skutečnost, že HS HMP nakonec k žádosti žalobce ze dne 28.4.2015 vydala dne 10.6.2015 souhlasné závazné stanovisko pro původní (neupravený) projekt, pak podle názoru žalovaného svědčí tomu, že ručně načrtnuté návrhy změn v projektu byly pouze nezávazným výsledkem diskuze mezi žalobcem a zaměstnankyněmi HS HMP nad předmětným projektem. Pokud by mělo jít o výkon státní moci, HS HMP by žalobci vydala nesouhlasné závazné stanovisko.“
Toto je největší perla celého dopisu. Na jedné straně ministerstvo trvá na tom, že má návštěva byla nezávaznou konzultací, vzápětí však tvrdí (ve stejném odstavci), že výsledky takové konzultace stejně neuznává. Z toho vyvozuju, že úřad svévolně vykládá své vlastní rozhodnutí v rozporu s tím, čím se takové rozhodnutí zdá být (jak jsem psal dříve, mám za to, že souhlasné stanovisko bylo vydáno k projektům tak, jak jsem je podal, tedy včetně načrtnutých změn). Pro mě takové jednání znamená, že v této právně zcela nejisté situaci nelze dál smysluplně pokračovat v jakékoliv činnosti, na kterou dohlíží hygienické stanice. Firma je tedy zralá na likvidaci. Zároveň tím podávají zřejmý důkaz, že celá konstrukce ohledně nezávazné konzultace je od samého počátku vylhaná, protože zde jasně uznávají, že projekt v původní podobě byl naprosto v pořádku. Tedy neexistoval ani ze strany hygienické stanice žádný důvod k tomu, aby mi pracovnice hygieny překreslovaly projekt a označily ho za špatný.
Po těchto zkušenostech bych už jen číhal na sebemenší pochybení úředníků hygieny, což by bylo na újmu podnikání. Doufám tedy, že pochybné „služby“ tohoto úřadu už nebudu do konce života potřebovat, protože s takto prolhaným a dle mého názoru i zkorumpovaným úřadem bych byl u soudu každou chvíli. V totéž by však měli doufat i zaměstnanci tohoto úřadu. Každopádně citované části jsou důvodem k další žalobě, tentokrát pro nemajetkovou újmu.
Sice se mi v prvním kole nepodařilo přesvědčit soud o přímé příčinné souvislosti mezi jednáním úřednic a uplatňovanými škodami, jednu důležitou věc jsem si od soudu přece jen odnesl. Úředníci si zjevně myslí, že co není psáno, neplatí. Jinými (mými) slovy – pokud vám úředník cokoliv nalže, není o tom žádný záznam a vy tomu uvěříte, je to vaše chyba a není to úřední postup. Soud na to má však jiný názor:
„Soud, na rozdíl od žalované, považuje jakékoli sdělení úředníků za úřední postup a pokud tato sdělení nejsou správná, jedná se o nesprávný úřední postup.“
Co se týče soudu, popsaný stav je aktuální k datu publikování tohoto článku a očekávám další pokračování. Pokud se ukáže něco zajímavého, zveřejním to také. Na to si ovšem budeme muset počkat.
Předchozí příběh: ukončení činnosti a stížnosti na úředníky
Článek byl napsán pro web uredniciskodi.eu
