Největší chybou, kterou jsem v rámci projektu udělal, byla osobní návštěva úřadu. Ve své bezbřehé naivitě jsem se domníval, že nejpřesnější informace o úředních postupech se dozvím právě na úřadu.
Vzal jsem si tedy gastro projekt pro případ, že bych mohl zahájit úřední proces přímo na místě a vypravil jsem se na Hygienickou stanici hlavního města Prahy - pobočku VÝCHOD. Protože jsem nevěděl, kam jít, vešel jsem do kanceláře hygieny výživy, která má na starosti obor, ve kterém jsem chtěl podnikat. Tam seděly dvě úřednice, které jsem obeznámil se svým dotazem - jak mám podat žádost o jejich souhlas s projektem, který jsem potřeboval pro stavební úřad? A případně, zda od úřadu budu pro svůj záměr potřebovat ještě něco jiného.
Namísto, aby mi daly formulář žádosti o vypracování stanoviska a řekly, co na té žádosti mám jak vyplnit a jaké přílohy mám k žádosti připojit (alternativně mi mohly říct, že jsem u nich špatně a musím jít na podatelnu), začaly se vrtat v nákresu projektu. Nákres mi celý překreslily s tím, že by si představovaly, že něco má být někde, jaké další vybavení mám doplnit, popřesouvaly mi vybavení a chtěly mi také posunout zdi. K tomu jsem jim řekl, že žádné zdi posouvat nebudu, protože stavba je již hotová (tento okamžik je opět klíčový pro další události, o kterých budu psát později).
Pokusil jsem se bránit tím, že projekt považuji za daný a že dle slov projektanta byl projekt s nimi konzultován. K tomu mi řekly, že projektanta neznají. Nakonec mě vyhodily s tím, že projekt je špatně, že jsem zbytečně vyhodil peníze a že ho musím předělat. Tedy to podstatné, kvůli čemu jsem na úřad šel, jsem se nedozvěděl (další důležitý bod). Jen jsem marně přišel o hodinu času.
Poté jsem se spojil s projektantem a požádal ho o radu, jak mám nastalou situaci řešit. Ten prohlásil, že jednal s jednou z výše zmíněných pracovnic a prohlásil celou situaci za frašku. Po několika dnech mi sdělil, že se s uvedenou úřednicí spojil a věc si vysvětlili. S představou, že šlo jen o nedorozumění, následovala tedy další návštěva hygienické stanice se stejným záměrem - zjistit náležitosti podání žádosti. Tato návštěva však dopadla prakticky stejně, jako ta první. Tedy potvrdily své předchozí stanovisko, že je projekt špatně.
Jak vyplynulo z následných událostí, byl jsem uveden v omyl. Z celé situace si odnáším silný osobní dojem, že jsem byl směrován k nabídnutí úplatku. Nenalézám totiž jiné lepší vysvětlení, proč se mnou jednaly pracovnice hygieny popsaným způsobem. Tím spíše, že se později ukázalo, že k takovému jednání neexistoval žádný legitimní důvod ani z jejich strany.
Každopádně jsem si z toho odnesl jednu podstatnou zkušenost, kterou musím sdílet: dobrovolná osobní návštěva tohoto úřadu by měla být považována za žádost o zbavení svéprávnosti. Tedy za předpokladu, že nejste nositelem obzvláštního osobního charismatu. Po zkušenostech (i sdílených) s tímto úřadem mám za to, že osobní charisma lze nahradit i jiným "vhodným" způsobem. Každopádně mé doporučení zní: s tímto úřadem si výhradně dopisujte, a to tak, abyste měli v ruce veškerou korespondenci pro případ budoucího sporu. Tedy ideálně prostřednictvím datové schránky. Věřte mi, že takto si ušetříte spoustu času a energie, i když se vám může zdát, že osobní návštěva by měla vést k cíli nejrychleji.
Předchozí příběh: co předcházelo jednání s úřadem
Článek byl napsán pro web uredniciskodi.eu
