V předchozím článku jsem se letmo dotkl našeho sociálního systému a ocitoval slova apoštola Pavla o těch, kteří nechtějí pracovat. To se pana Turnera patrně nějak dotklo, požádal mě tedy o článek o odpouštění dluhů. Přijímám.
Můj předchozí článek v podstatě reagoval na jiný článek, který měl uzavřenou diskuzi. Článkem jsem tedy dal prostor těm, kteří se k věci chtějí vyjádřit. Jedná se o to, že novelou zákona o pomoci v hmotné nouzi je možné nyní inkasovat pokuty i z dávek hmotné nouze. To se však některým lidem nelíbí.
Cituji celý příspěvek pana Turnera:
"Pan Jirků neotevřel diskusi pod svým článkem možná proto, aby nemusel číst, jak někdo chápe biblická podobenství doslova, respektive použije právě jen účelově to, co se mu hodí do krámu.
A když už se odkazujete na Bibli, přečtěte si třeba Deuteronomium 15 a napište článek o tom, jak je třeba odpouštět dluhy, bez ohledu jak a proč se kdo zadlužil, pomáhat chudým a potřebným bez ohledu na to, proč jsou chudí a potřební a že je třeba se se všemi zotročenými podělit o svůj majetek"
Pana Turnera jsem požádal, ať mi vysvětlí, co tedy Pavel myslel tím, že kdo nechce pracovat, ať ani nejí. Do okamžiku psaní tohoto článku se nevyjádřil, žádám ho tímto znovu. Nejprve bych ale apeloval na vyjasnění pojmu podobenství. Ať dělám co dělám, citovaný text od Pavla podobenstvím není a být ani nemůže.
A teď k Deuteronomiu, kapitole 15. Předpokládám, že většina z vás netuší o co jde a ani si neumí příslušný text najít. Zde jsou tedy odkazy na znění toho textu. Doporučuji přečíst si oba kvůli drobným rozdílům v překladu a také kvůli dalšímu kontextu. Český studijní překlad a Bible Kralická.
Ve stručnosti se jedná o právní text, který nařizoval Židům každých 7 let udělat generální pardon na dluhy (jen Židům, nikoliv cizincům!). Účelem tohoto nastavení bylo, aby nikdo neupadl do neřešitelné chudoby. Principiálně se jedná o velmi zajímavou právní úpravu, ze které by naši exekutoři patrně hromadně skákali z oken nebo pod vlaky. Tento text měl význam do budoucna, protože po příchodu Židů do zaslíbené země došlo k rozdělení půdy mezi jednotlivé rodiny, které bylo dědičné. Tedy, pokud se někdo dostal do nouze a musel svůj dluh splatit svým pozemkem, ve zmíněném cyklu 7 let měl nárok na získání pozemku zpět. Také se nařízení týkalo otroctví, do kterého se lidé mohli dostat kvůli dluhům. Pomiňme skutečnost, že Židé celkem brzy přestali toto nařízení dodržovat a zapomněli na něj. Tato část se netýká "povinnosti" živit lidi, kteří jsou líní pracovat a kteří páchají nějaké přestupky, za které se dnes udělují pokuty.
Pan Turner měl tedy patrně na mysli tento verš: "11 Nuzný totiž nevymizí ze země. Proto ti přikazuji: Jistě otvírej svou ruku pro svého bratra, pro chudého a nuzného ve své zemi."
Protože původně byla řeč o placení pokut krácením sociálních dávek, je třeba se podívat na problém z hlediska páchání nějakých darebáren. Častou takovou darebárnou je krádež. Podívejme se tedy, co se píše ve Starém zákonu o krádežích:
"Exodus 21:37 Když někdo ukradne býka či ovci a porazí ji nebo prodá, náhradou dá pět býků za býka a čtyři ovce za ovci.
Exodus 22:1 Jestliže bude dopaden zloděj při vloupání a bude bit, takže zemře, nebude za něj prolita krev. 2 Jestliže to bude po východu slunce, bude za něj prolita krev. Zloděj musí ztrátu plně nahradit. Pokud nic nemá, bude za svou krádež prodán. 3 Jestliže se u něj skutečně nalezne živé to, co ukradl, -- ať býk, osel či ovce -- nahradí to dvojnásobně."
Všimněme si principu náhrady - zloděj musí uhradit i cosi jako úrok, a to značně vysoký. Pokud nic nemá, je prodán - samozřejmě že do otroctví. Tam si svůj dluh hezky odpracuje. S výhledem, že přesáhne-li dluh periodu cyklu 7 let, bude mu zbytek dluhu odpuštěn. Otroctví je u nás zakázané, ale princip odpracování škody považuji za velmi dobrý. Tedy, pokud se někomu nelíbí, že by měl být přestupník krácen o sociální dávky, měla by tu být povinnost nahradit škodu jinak. V každém případě považuju za krajně asociální a nezodpovědné vůči ostatním, pokud může někdo plně závislý na dávkách páchat drobnou trestnou činnost a nehrozí mu za to žádný postih.
Jak můžeme z kontextu vysledovat, není pravdou, že dle Starého zákona se měly chudým odpouštět dluhy kdykoliv, v kontextu článků - za pokuty těm, kteří žijí výlučně ze sociálních dávek. K odpouštění došlo pouze jednou za sedm let. V mezidobí takový dlužník tvrdě makal, často jako otrok. Žádná pohodička, chlast a cigárka, jako dnes.
