Svěřte něco dospělákovi, určitě to nějak zkazí. Fakt, nekecám. Jako dítě jsem miloval krupicovou kaši. Jenže...
Krupicová kaše musí být tak akorát. Tedy ani řídká, ani hustá. A v každém případě bez cucků. Což ovšem znamená, že vařič kaše se dílu poctivě věnuje a řádně dílo míchá po celou dobu vaření. Příprava je jednoduchá. Do studeného mléka vysypeme přiměřené množství dětské krupice a pak za stálého míchání přivedeme až k varu. Nic dalšího tam nepatří. Jen tak lze vyrobit lahodnou a jemnou kaši. Takto udělanou kaši vylijeme na talíř ještě horkou, než se začne dělat škraloup. Povrch kaše zchladíme nakrájenými plátky másla (ne moc). Na to jsem si pak dával mírně skořice (spíš jen na aroma) a na to bohatější vrstvu moučkového cukru. Důležité bylo, aby skořice i cukr rovnoměrně pokrývaly celý povrch kaše. Rozehřáté máslo pak z cukru a skořice udělalo na spodku takovou chuťově příjemnou krustu. Moc másla cukr rozpustí a to není žádoucí. Škraloup na kaši zajistil, že se použité ingredience nemíchaly dohromady. Pak jsem labužnicky odkrajoval kaši od krajů talíře směrem k prostředku a užíval jsem si, jak se jednotlivé chutě postupně mísily až v puse. Důležité je, aby se zbytek kaše volně neroztékal po talíři, ale držel aspoň zhruba odkrojený tvar, právě kvůli zachování oddělenosti jednotlivých ingrediencí. Do žlábku mezi zbytkem kaše a okrajem talíře smí natéct jen rozpuštěné máslo. Zároveň však nesmí být kaše moc hustá. Prostě právě tak akorát, aby se po talíři rozlila téměř rovně a při ujídání tak tak silou vůle držela tvar.
Co však udělá dospělá osoba? Všimněte si, že jsem správně svazácky použil genderově neutrální tvar, ze kterého nelze poznat, zda se jedná o muže či ženu. Ale co si budeme povídat, krupicovou kaši kazí především ženy. Chlap zpravidla nechá dítě, ať si kaši ozdobí tak, jak samo chce. Kdežto ženská se vám do toho montuje.
- Chceš to se skořicí nebo kakaem?
- Se skořicí.
S kakaem jsem neměl kaši rád, protože za komoušů bylo běžně prodávané kakao prostě hnusné. Dobré se dalo sehnat jen v Tuzexu, jenže ne každý měl přísun bonů. Takže pokud mi někdo bude chtít vyprávět pohádky o tom, jak za komoušů byly kvalitní potraviny, ať jde rovnou a bez řečí do prdele. Byl to humáč. Nejen to kakao. Co pak udělala s kaší taková ženská? Všechno zamíchala dohromady. Jako ve školní jídelně. Šel jsem zvracet, kaše naprosto zkažená.
Jinou "fintou" bylo přidat krupici (rozmíchanou v malém množství mléka) až do vařícího mléka. To byl také humáč. Jednak kaše nebyla jemná, protože krupice neměla dost času nasáknout a rozložit část škrobů, tedy byla taková - krupicovatá. Jednak se v mléce udělal škraloup a ten tam už zůstal. Z čistě mléčných škraloupů zvracím dodnes. Naštěstí už můžu pivo, takže mléčné škraloupy nepotkávám.
Dalším znakem lenosti je cuckovatá kaše. Tak to dopadne, když se míchá jen občas, nebo když se krupice nasype až do horkého mléka. Nebo příliš řídká kaše - v ní se vše prolne už v talíři a výsledek je dost podobný, jako když to někdo smíchá dohromady. Blivajz. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se naučil vařit si kaši sám. V důsledku toho umím nejlepší krupicovou kaši na celém světě. Už se těším, až ji budu dělat vnoučatům. :)
