Začínám mít vážně podezření, že Urza usilovně soupeří s marxisty o to, kdo vymyslí větší šílenost. Je ve výhodě, protože marxisté mají své zvrhlé nápady ustálené, tedy se zdá, že má dobrou šanci souboj vyhrát.
Anarchokapitalismus, díl dvanáctý: Silnice a dopravní pravidla
"Projevem nemožnosti ekonomické kalkulace je zas to, že nikdo pořádně neví, odkud kam se za dané peníze vyplatí vést dálnici; stejně jako není jasné, jak často je výhodné silnice opravovat vzhledem k jejich potřebnosti a ceně oprav. Nemluvě o tom, že neexistuje způsob, jak by stát mohl zjistit, zda máme silnic celkově málo (a které chybí), případně příliš mnoho (a které jsou ty přebývající)."
Jsem na velkých rozpacích, jak toto tvrzení nějak slušně pojmenovat. No, asi jako těžkou ideologickou - a hlavně lživou - propagandu. Ani ten nejšílenější úředník nenavrhne stavbu dálnice, aniž by si zjistil, zda je nebo není zapotřebí. Protože by velmi rychle skončil s dlouhou řadou závažných trestních oznámení a následně na hodně dlouho v kriminále. Jakkoliv můžeme diskutovat a propočítávat, o kolik je stavba dálnice státem dražší než soukromým subjektem, nelze nijak diskutovat na téma, že stát neví, kde je dálnice zapotřebí. Ani o tom, jak často je třeba dálnici opravovat. Podobně šílená je Urzova naznačená úvaha, že soukromý investor si někde jen tak postaví dálnici a lidi mu po ní buďto jezdit budou, nebo nebudou. Oba subjekty musí velmi pečlivě propočítat provoz na takové komunikaci včetně nějakého rozumného odhadu do budoucna. Tedy je jasné, že první dálnice u nás z Prahy do Brna (a druhým pruhem zpět, protože co by Pražák dělal dlouho v Brně, že? Navíc kdyby se Pražáci hromadili v Brně, Brňáci by byli zpruzení ještě víc) nebyla jen tak nějakým slepým výstřelem státu, ale dobře propočítaným projektem - samozřejmě z hlediska nutnosti existence takové dálnice. I stát má velmi dobrý přehled o tom, kde a jaké silnice jsou zapotřebí. Musí ho mít a má k dispozici i potřebná data.
O cenách za průjezd soukromou silnicí:
"Nastaví-li někdo ceny extrémně vysoké, ztratí zákazníky. A i kdyby se náhodou majitelé všech dopravních cest mezi dvěma body dohodli na zvýšení cen, může vzniknout cesta nová"
Dejme tomu, že to může do určité míry platit v otevřeném prostoru. Určitě to však nemůže platit v hustě zastavěné oblasti. Toto rozeberu na příkladu níže. V každém případě lze říct, že pokud někde vznikne alternativní cesta, může v nějaké oblasti dojít k přesilnicování. Tedy vznikne víc silnic, než je reálně třeba, samozřejmě na úkor jiných způsobů využití pozemků. To vnímám jako zásadní díru v Urzových fantaziích. Jestliže tedy někdo vyšponuje cenu za průjezd po své silnici do nesmyslné výše, nová silnice vůbec nemusí vzniknout, protože jinému investorovi nikdo na takovou cestu neprodá pozemky. Z hlediska vlastníka cesty se pak může jednat o jasnou spekulaci a zneužití svého postavení na trhu, protože ví, že konkurence nebude a lidi nebudou mít rozumnou možnost jet jinudy. Opět lépe vysvětlím na příkladu níže.
"Mohlo by se tedy zdát, že skupování pozemků pro dálnice by bylo v anarchokapitalismu moc drahé. Realita je však taková, že bez státních zásahů by byla cena zcela přirozená a se státními zásahy levnější; jenže na úkor vlastníků vyvlastňovaných pozemků!"
To je lež jako věž, proto má stát obezličku v podobě vyvlastnění. Mějme zaměstnance firmy, která se rozhodne postavit někde dálnici. On ví předem, takže skoupí levně potřebné pozemky a následně je nabídne investorovi dálnice za vyšponovanou cenu (samozřejmě před tím z firmy odejde, jinak by byl naprostým idiotem). Náš trestní zákoník na takovou situaci myslí a dle § 255a může být takový vykuk potrestán až deseti lety vězení. Že tedy dálnice povede jinudy? I tak to znamená prodražení investice, protože nová jednání, prodloužení trasy a zdržení výstavby. Od matfyzáka bych očekával, že ho takto jednoduchá možnost podvodu napadne a nějak jí ve svých úvahách pořeší. Nic, nula. Jedna velká NULA. Naopak, pod články má několik poznámek k různým námitkám a ve Spekulantech celou věc bagatelizuje. Tím prokazuje, že problematiku ani v nejmenším nechápe a v mých očích se tak zařadil k úspěšným soupeřům s marxisty.
Ke konci článku rozvíjí úvahy o tom, jak by mohlo vypadat vlastnictví silnic ve městech, a dále o tom, jak by mohla vypadat silniční pravidla - určovaná vlastníky silnic. Teď dojde na sliby učiněné výše. Vezměme jako příklad Prahu, ve které je hodně hustý provoz. Jsou ulice, které jsou méně exponované a kolem nich je hodně bohatých vlastníků. Oproti tomu jsou jinde ulice, které jsou dopravně exponované a vlastníků je výrazně méně. Uvědomme si, že provoz je dán do značné míry kapacitou silnice a kapacitou silnic navazujících. Pro jednoduchost uvažujme, že vlastníci nemovitostí a pozemků kolem každé silnice (či jejího klíčového úseku) se sdruží do jednoho subjektu, který bude silnici spravovat a na jejím provozu vydělávat. I za předpokladu, že průjezd vedlejší uličkou s mnoha sdruženými vlastníky bude v podstatě za hubičku a frekventovaná cesta s málo sdruženými vlastníky bude drahá, vznikne tu značná disproporce v cenách za stavbu a údržbu. Taková situace pak může vést k tomu, že drahou silnici vlastníci prodají někomu jinému, kdo dokáže lépe vytěžit vlastnictví takové silnice. Ovšem zaplatí za to rizikem, že jim prudce vzrostou náklady na to, když byť jen vyjedou z garáže. Nebo i rizikem, že se dostanou s novým vlastníkem do sporu a ten jim znemožní vjezd na silnici. Jasně, mohou svou nemovitost (i se silnicí) prodat a přestěhovat se jinam. OK. Představme si tedy nějakou konkrétní situaci. V Praze existuje extrémně frekventovaná křižovatka u náměstí I.P.Pavlova (dříve Pavlák, dnes Ípák), Dejme tomu, že majitelé nebudou chtít prodat své nemovitosti, protože jsou v docela výhodné lokalitě. Na druhé straně budou chtít silně omezit provoz aut i tramvají, takže si vymyslí nesmyslné ceny za průjezd a úchylná dopravní pravidla. Dle Urzovy idey jim tam lidi přestanou jezdit, což je ovšem záměr těch lidí. Co se stane? Zkolabuje doprava v půlce Prahy. Že se tedy postaví jiné silnice jinudy? Podívejte se na mapu Prahy a snadno zjistíte, že i bez jakýchkoliv byrokratických překážek se jedná o akci na dlouhá léta, protože je třeba skoupit nemovitosti, zbourat je a postavit jinou cestu. Tedy šprajc jednoho sdruženého vlastníka (lze realizovat ihned) může totálně vyřadit funkčnost velké části města na hodně dlouhou dobu. No dobře, lidi Prahu opustí a přestěhují se jinam. Jenže tam jinde se začne scénář opakovat. Opravdu toto někdo může chtít? Snad jedině nějaký terorista nebo podobný vyšinutec...
