"Oblíbená" školní disciplína "co tím chtěl básník říct" si zaslouží oprášení. Byť já osobně jsem tuto disciplínu dost nesnášel, nyní ji použiju bez rizika, že se mé ohodnocení projeví na vysvědčení nebo na mé odměně za práci.
Abych přiblížil svůj odpor k rozborům básní. Na střední škole jsem byl předvolán k tabuli a měl jsem rozebrat jakousi báseň jakéhosi socialistického realisty, či tímto směrem zaměřeného básníka. Naštěstí jsem si báseň před tím doma přečetl (což jsem nedělal moc často), takže jsem si o jejím obsahu udělal celkem rychle jasno: byl to takový blábol, že jako jediný možný důvod, proč báseň vznikla, mi vyšlo toto: básník potřeboval rychlé prachy na útratu v hostinci. No a tento svůj závěr jsem sdělil vyučujícímu češtináři. Jistě si umíte představit, jaký obličej si češtinář nasadil. Abych to zkrátil - dostal jsem za to kuli.
A když už jsem se takto v rozborech básní rozjel, troufám si po mnoha letech na další rozbor. Zopakujme si nejprve celou báseň:
Ale my v Čechách máme rádi přírodu.
My chceme
Máme obrovský program na vodu.
My chceme zasadit deset milionů listnáčů.
Kůrovec nám žere lesy.
My chceme znovu motýle.
A ty včely mají rádi tu řepku.
Můžou si kecat novináři, co chtějí.
Mají. Je to pravda.
Jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě.
Poslechne-li si něco takového neznalý čtenář, nemá šanci pochopit vůbec nic a naprosto se ztratí. Naštěstí máme klíč od samotného básníka k rozklíčování smyslu celé básně. Ten najdeme v tomto článku: "Na motýle jsem přišel, protože jsem viděl video s Brabcem (ministr životního prostředí Richard Brabec – pozn. red.), jak vypouští do přírody motýly." Tato myšlenka byla natolik důležitá, že během rozhovoru s novinářem musel Brabcovi zavolat, aby Brabec potvrdil správnost a důležitost citovaného verše.
Z toho plyne, že básníkovi postačuje, pokud mu něco přelétne přes nos, a hned má potřebu to zveřejnit. Souvislosti nejsou nikterak podstatné, důležité je propojení vzpomínky z mládí a okamžitá ventilace této vzpomínky. Nějak mi to připomíná jistou vlastnost starších lidí, kteří si detailně vzpomínají na události z mládí, ale netuší, co měli dnes k obědu. Nebo podobnou vlastnost - nedokáže udržet myšlenku, nebo nedokáže opustit myšlenku. Báseň obsahuje takové myšlenkové skoky, že zde jasně platí první varianta s myšlenkami.
Po podání vysvětlení je zřejmé, že básník se soustředí jen na to, co mu zrovna přelítne přes nos bez ohledu na jakoukoliv souvislost a dlouhodobější koncept. Nic takového však od básníka ani neočekáváme, protože básníkovi přece stačí, když získá momentální popularitu, aby měl na zaplacení aktuální útraty v hospodě. Pokud má básník potřebný talent, dokáže chlastat i dlouhá léta, aniž by ho hostinský pro dluhy vyrazil.
