Po očku (tedy vlastně nahodile, je správné říct) sleduji smradlavé závany ohledně kauzy romských provokatérek, které se fiktivně pokoušely o pronájem bytu. V jedné realitce se provokatérka dozvěděla, že majitel si Roma nepřeje.
A celý případ šel k soudu...
Ombudsmanka Šabatová tvrdí, že antidiskriminační zákon mi neurčuje, komu smím nebo nesmím svůj byt pronajmout, ale zároveň mám dát šanci komukoliv.
Podívejme se na to z pohledu selského rozumu. Jestliže se rozhodnu, že nějaké skupině lidí byt nepronajmu (a nemusí to být jen Romové, mohou to být studenti, rodiny s dětmi, majitelé psů atp.), pak jim byt prostě nepronajmu, i kdyby se všichni lidskoprávní aktivisté stavěli na hlavu a honili mě po všech soudech či jiných čertech. Prostě nikdo nemá právo mi vnucovat, koho mám do svého bytu nastěhovat. Snad už nežijeme v totalitě. Nebo už zase ano? V takovém případě považuji za férové, když předem řeknu, že nějakou skupinu prostě nechci. Ušetřím tak čas a zbytečné náklady jak jim, tak i sobě.
Jenže antidiskriminační zákon mě nutní k tomu, abych lhal a přetvařoval se. Tedy, jakoby dám šanci každému, ale stejně ho odmítnu. Je naprosto irelevantní, zda mé důvody jsou racionální nebo zcela iracionální. Žádný zákon mi nezakazuje mít iracionální důvody. A zakázat ani nemůže, protože by to samo o sobě bylo iracionální a takový zákon by pak zakázal sám sebe. Ale zákazem iracionálně někoho předem odmítnout mě právě tento zákon nutí k té lži.
Lhaní považuji za jeden z nejhorších skutků. Mnozí právníci se nyní jistě začnou ošívat, ale to je jejich problém, ne můj. Lhaní pokřivuje společenské vztahy, pokřivuje morálku, má negativní dopad na důvěru, a v konečném důsledku i ekonomiku. Jestliže mě nějaký zákon staví do úlohy, že mám buďto lhát, nebo byt nepronajímat, pak je takový zákon sám o sobě špatný a zkažený. Celý zákon je pak v mých očích horší a společensky nebezpečnější, než samotná diskriminace - která, pokud je založena na iracionálních předsudcích, špatná je. Jenže předsudky ani racionální důvody žádný zákon nezmění. Zato s tím může něco udělat ten, kdo je předmětem těch důvodů nebo předsudků. Může změnit své jednání tak, aby důvody či předsudky mohly pominout.
A stejné je to i se zaměstnáváním v soukromé sféře atp.
