Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kniha Kocour Mikeš by měla být co nejdříve dána na index a zakázána pod trestem těžkého žaláře. Každý, kdo bude knihu vlastnit, ještě hůře číst, a ještě nejhůře vydávat, by měl být náležitě potrestán až do sedmého kolene.
Že je tam nějaká zmínka o cikánech, to je ještě maličkost. Kocour Mikeš se s nimi kamarádí a je mu s nimi dobře (pravda, jen do doby, než je strčen do pytle). Mikeš sám je černý, což je multikulti dobrá barva.
Mnohem horší je, že Mikeš (jakožto černý) spí na zemi, zatímco bílá panenka klidně leží v měkké postýlce. Je vykořisťován cirkusáky a v podstatě jim otročí a dalšími jinými způsoby trpí za svůj kočovný způsob života. A že nakonec převezme vládu nad cirkusem? To je bonus za ústrky a kopance, kterých je mu ze všech stran hojně dopřáváno. Inu, život černého kocoura opravdu není jednoduchý. A to jen proto, že rozflákal jakýsi krajáč. Což teprve, kdyby rozflákal celý barák, to by teprve byl kolotoč.
Pokud jste však četli knihu pořádně (naposledy, protože brzy již nebudete smět), jistě jste přišli na mnohem horší věc, kvůli které je knihu naprosto nutné zakázat. Uhodnete? Jasně, je to kocourek Nácíček! Všimněte si - je bílý a žije si v pohodlí. Co je to však nácíček? No přece malý nácek! Až vyroste, bude z něj jasný nacista! Kdo si toho nevšiml? Autor knihy se sice snažil ukolébat čtenáře tím, že Nácíček je poněkud mdlého rozumu a černého kocoura má za vzor, přesto je rodinou plně přijímán. Takže Josef Lada byl zcela jasně sympatizant nacismu a proto by měly být jeho ostatky vykopány a rozházeny psům, aby věděl, zač je toho multikulti loket.
