Stále stejná písnička - zloděj křičí chyťte zloděje, udavač obviňuje jiné z udavačství, zrádce jiné ze zrádcovství atp. Zkrátka, existuje typ lidí, kteří mají dlouhý seznam svých vážných provinění, ale rádi poukazují na druhé.
Jako by se tím snažili zakrýt nebo zlehčit vlastní viny. Kdepak, děti, takto to nefunguje. Pokud rozbijete okno ve škole, nemůžete se vyviňovat tak, že budete ukazovat na Pepíčka od sousedů, že rozbil skleničku ve školní jídelně.
Babiš překračuje všechny myslitelné hranice. Namísto toho, aby skutečně řešil svůj soustavný střet zájmů, jen lže a když někdo začne tento jeho střet zájmů řešit na straně poskytovatelů dotací, Babiše to rozlítí a začne jiné křivě obviňovat z udavačství a vlastizrady, zde. Kromě toho, že zjevně náš ústavní činitel ani netuší, co je to vlastně vlastizrada, podívejme se na udavačství. Dle mého názoru nemá udavač vůbec žádné morální právo obviňovat jiné z téhož. Pocházím z prostředí, kde jsme lidem takovéhoto "morálního zaměření" říkali naprosto jednoduše a výstižně: křivák.
Proč jsem přesvědčen o tom, že byl udavačem? Jeho situaci v době kariéry za komunistů jsem popsal zde. Kdo si ještě pamatuje, jak to za komoušů fungovalo, nemohl mít Babiš s takovým kádrovým profilem vůbec šanci na takové výhody, které měl. To bylo naprosto nemyslitelné... LEDA ... že by ... velmi intenzivně a aktivně udával. To byla v podstatě jediná možnost, jak zamáznout rodinné škraloupy. A tento člověk válící se na samém dně morálního bahna má tu drzost kohokoliv jiného nazývat udavačem. No řekněte, je to pecka, že ANO? Já bych v takové situaci lezl kanálama do doby, než se na to zapomene. Ale je pravda, že já nejsem jako Babiš. A ani být nechci, protože bych se pak nemohl na sebe podívat ani do zrcadla.
