Jeho článek: Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne… Odmítnutí ujmout se byť sebemenšího množství uprchlíků je symbol, který představuje mnohem horší urážku Krista než jakkoli kontroverzní divadelní představení.
Ve svém článku Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne… rozehrává Tomáš Halík velmi nebezpečný útok na city. Píše sice obecně, aniž by určoval o jaké uprchlíky konkrétně se má jednat, ale z kontextu je to více než jasné: nejedná se o uprchlíky ve skutečné nouzi, ale o muslimské invazní vojáky, kteří se do Evropy lámou silou. A dovolává se při tom zásad evangelia.
Dále píše, jak od nás utíkali lidé po roce 1968 a že přicházeli do zcela jiné kultury. A Západ je velkoryse přijal bez obav, že k nim tito migranti přinesou zlé sémě komunismu. Zde už naprosto nehorázně lže. Srovnávat rozdíly mezi třeba českou a německou kulturou, a mezi islámskou a evropskou, to chce hodně naduté otrlosti. Na přijetí samém nebylo nic velkorysého, utečenci byli na začátku zavření v lágrech a měli nouzi třeba i o deky, pokud si je nevzali s sebou. Známí mých rodičů takto psali z Německa, zda jim můžeme poslat deky, které tu nechali, že je jim tam zima. Takže zlatý voči prolhaný Halíku, byl to tvrdý obchod a žádná selanka s bohatými dávkami. Nemluvě o tom, že uprchlíci od nás utíkali právě před komunismem a neměli žádný zájem ho importovat do hostitelských zemí. Kolik z těch uprchlíků, o kterých Halík píše, prchá před islámem, aby se ho tady vzdali?
Halík sice zmiňuje evangelia jen obecně, řada sluníčkářů však ráda používá toto podobenství z Bible:
Lukáš 10:30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. 31 Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. 32 Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. 33 Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34 Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. 35 Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘
Všimněme si podstatných bodů. Dle logiky podobenství lze očekávat, že ten přepadený byl Žid. Židé Samařany pohrdali. Zde by podobnost mohla být, muslimové (obecně) námi také pohrdají. Samařan však nepověsil toho zbitého hostinskému na krk, ať se o něj postará, ale sám uhradil veškeré náklady s tím spojené. Nevzal si ho domů, jen mu pomohl na dobu nezbytně nutnou. Halík, namísto aby šel sám příkladem v osobní péči o lidi v "nouzi", po nás chce, abychom se o uprchlíky postarali my ostatní a vzali si je na své náklady k sobě domů (do státu, což je ve větším totéž). Má náramně velkou starost o to, co mají dělat ostatní. Nebo ví někdo, že Halík sám se stará o uprchlíky, zajišťuje jim ubytování na své faře a dělí se s nimi o svůj příjem? Pokud ne, pak o takových píše apoštol Pavel následující:
2 Tesalonickým 3:10 Neboť když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám toto: Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí. 11 Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně, vůbec nepracují, ale zabývají se tím, do čeho jim nic není. 12 Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb.
Pokud bychom se chtěli přiblížit současné situaci s muslimskými uprchlíky, mohl by vypadat příběh o Samařanovi nějak takto:
Cizinec chtěl neoprávněně vstoupit na území Izraele, tak zaplati lupičům, aby fingovali jeho přepadení. Ti se pak o svůj zisk podělili s proradným Samařanem, který odvezl fingovaně zbitého a okradeného cizince do hostince. Tam ho pověsil hostinskému na krk s tím, že když se o něj hostinský nepostará, řekne římským vojákům, že hostinský chystá vzpouru proti Římu.
Nic podobného v evangeliích, ani nikde v Novém zákonu nečtu. Je tu však jeden příběh, který se velmi podobá aktuální situaci, ve Starém zákonu:
1 Samuelova 21:11 Potom David vstal a utekl v ten den před Saulem; přišel k Akíšovi, králi Gatu. 12 Akíšovi otroci mu řekli: Což to není David, král země? Což o něm nezpívali při tancích: Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce? 13 David se těchto slov obával a hrozně se bál Akíše, krále Gatu. 14 A tak před nimi předstíral, že je blázen, choval se u nich jako šílený, dělal značky na vrata brány a pouštěl sliny na svůj vous. 15 Akíš řekl svým otrokům: Tak se podívejte na toho potřeštěnce. Proč jste ho ke mně přivedli? 16 Nemám dost potřeštěnců, že jste přivedli tohoto, aby přede mnou třeštil? Proč tenhle přišel do mého paláce?
1 Samuelova 27:1 David si pomyslel: Kteréhokoli dne mohu být smeten Saulovou rukou. Nejlepší by pro mě bylo, kdybych unikl do pelištejské země. Saul pak upustí od toho, aby mě znovu hledal po celém izraelském území; tak uniknu z jeho ruky. 2 Nato David vstal a šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, k Akíšovi, synu Maókovu, králi Gatu. 3 Potom David pobýval u Akíše v Gatu, on i jeho muži, každý se svou rodinou, David se svými dvěma ženami, Achínoamou Jizreelskou a Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou. 4 Když bylo oznámeno Saulovi, že David utekl do Gatu, již ho dále nehledal. 5 David řekl Akíšovi: Jestliže jsem našel nyní milost ve tvých očích, ať mi dají místo v některém z venkovských měst, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj otrok bydlet s tebou v královském městě? 6 Akíš mu dal v onen den Siklag. Proto patří Siklag judským králům dodnes. 7 Doba, po kterou David pobýval na pelištejském území, byla jeden rok a čtyři měsíce. 8 David se svými muži vyrážel a napadal Gešúrejce, Girzejce a Amálekovce -- ti pobývali v zemi, kterou se od věků chodí do Šúru a až do egyptské země. 9 Když David vybíjel zemi, nenechával při životě muže ani ženu, ale bral ovce, skot, osly, velbloudy i oděvy. Pak se vracel a přicházel k Akíšovi. 10 Když se Akíš ptal: Kam jste dnes vtrhli?, David odpovídal: Do Negebu Judova či do Negebu Jerachmeelců či do Negebu Kénijců. 11 David nenechával při životě muže ani ženu, a nevodil je do Gatu. Říkal si: Jinak by nás udali slovy: Toto páchá David. To bylo jeho zvykem po celou dobu, kdy pobýval na pelištejském území. 12 Akíš Davidovi věřil. Říkal si: Jistě se zošklivil svému lidu, Izraelcům, a bude navěky mým otrokem.
Tedy - David byl v azylu u pelištejců, a na jejich území jednal jako terorista. A Akíš se choval, jako by se ho to netýkalo.
Halík pak svou demagogii završuje touto lží: "Nepřijmeme ani jednoho uprchlíka, uděláme z naší země ghetto etnické čistoty, obrněný skanzen vybájené minulosti uprostřed Evropy – to není jen nemravné, to je také pošetilé a hloupé." Pravdou je, že přijímáme velké množství různých migrantů i uprchlíků a o nějakém ghettu etnické čistoty nemůže být ani řeč. Avšak nevidím žádný důvod, proč bychom měli přijímat byť jediného falešného uprchlíka, který se pokouší vlámat do Evropy silou, naše zvyky nemíní respektovat a nakonec se bude nejspíš chovat jako David či jeho druhové, kdy žili v azylu u pelištejců. Dle mého názoru nikoliv my, ale Halík uráží Krista svým demagogickým lhaním a staráním se o věci jiných lidí, po kterých mu nic není.
