- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
rakoviny. Až za ním se umístili držitelé Nobelových cen, slavní hokejisté či vynálezci. Jeho poselství má stále velký ohlas. Je příběhem odvahy, cílevědomosti a naděje.
Terry Fox, celým jménem Terrance Stanley Fox, se narodil 28.7.1958 ve Winnipegu v Kanadě. Vyrůstal v Port Coquitlam v Britské Kolumbii. Jako aktivní teenager se zajímal o sport. V 18 letech si při automobilové nehodě poranil koleno a po několika měsících přišla krutá diagnóza. Terry Fox měl osteosarkom, tedy zhoubný nádor kostní tkáně, který se nejčastěji vyskytuje u mladých lidí. Okamžitá operace – amputace pravé nohy a chemoterapie. Lékaři dávali 50% naději.
Při pobytu v nemocnici na něho zapůsobily hlavně osudy nemocných dětí. Uvědomil si nutnost a důležitost výzkumu léčby rakoviny. Po propuštění z nemocnice se dal na basketbal vozíčkářů. Mnohem větším impulsem byl pro něj novinový článek, kde se dočetl o Dicku Traumovi, který jako první člověk s amputovanou nohou uběhl maraton. Rozhodl se, že během 14 měsíců na závod natrénuje. Ale to už měl v hlavě mnohem ambicioznější plán. V srpnu 1979 se konečně postavil na start maratonu v Prince George. Doběhl poslední, s odstupem deseti minut na předposledního, ale aplaus od diváků i ostatních účastníků mu dodaly kuráž. A druhý den tedy rodině oznámil, že chce přeběhnout Kanadu od východu k západu a na cestě vybrat milion dolarů, které věnuje na podporu výzkumu rakoviny.
Přes nesouhlas lékařů odstartoval Marathon of Hope 12. dubna 1980 blízko města St. John´s v provincii Newfoundland. Terry Fox se rozhodl běžet z východu na západ, ačkoli při opačném směru by mohl využít lepší podpory větru. Chtěl, aby jeho cesta končila v Britské Kolumbii, kde žil. Ponořil tedy botu připnutou na protéze do vln Atlantického oceánu a vydal se na dlouhou pouť. Neměl za sebou žádnou promotérskou firmu ani pečlivě připravenou kampaň. Spoléhal jenom na své odhodlání, vytrvalost a na přízeň lidí. Fox od začátku nastavil přísná pravidla, za jakých bude přijímat finanční dary. Už tehdy byla charita i dobrým byznysem a mnozí ji využívali hlavně k tomu, aby propagovali svoje ego nebo svoje firmy. To odmítal. Od Fordu dostal dodávku, od Adidasu běžecké vybavení, další firmy mu zajistily poukázky na naftu nebo nákup jídla. A s tím vyrazil. Běhal s bolestí a s dalšími problémy, ale to ho netrápilo tolik jako malý zájem o jeho příběh a celou akci. Lepší to bylo v Ontariu.
V Ottawě slavnostně zahájil zápas v americkém fotbalu, už se o něm víc psalo, lidé ho poznávali, čekali na něj, zvali ho na oběd nebo ho nechali u sebe přespat. A peněz přibývalo. Terry se cítil celou dobu pod velkým psychickým tlakem. Byl od přírody introvert a plachý kluk, teď najednou musel mluvit na veřejnosti nebo s novináři. Ale naučil se i tuhle roli.
Pokud byl Terry Fox na začátku rozčarován z malého zájmu v některých oblastech, cesta do Toronta se změnila ve velký triumf. Na hlavním náměstí na něj čekaly tisíce lidí. Setkal se i se svým hokejovým idolem Darrylem Sittlerem, od bývalého obránce Bobbyho Orra dostal šek na 25 tisíc dolarů, se svými dary se hlásilo stále víc velkých a důležitých firem. Terry se stal celebritou v pravém slova smyslu. Byly ho plné noviny i televize a svůj původní plán, vybrat milion dolarů, zvýšil na 24 milionů. Tak, aby symbolicky od každého Kanaďana získal dolar.
Ale byl stále víc a víc unavený. Zmáhaly ho nejen přibývající kilometry, ale i povinnosti, které měl po uběhnutí své denní dávky (a někdy to bylo víc než 42 kilometrů). Místo, aby odpočíval, chodil řečnit na recepce, na besedy do škol, na setkání s nemocnými, rozdával rozhovory nebo prostě jenom seděl u telefonu a organizoval program na další dny. Dělal to rád, zároveň ho to všechno velmi zmáhalo. Když ke konci srpna běžel v blízkosti Thunder Bay, stále ještě v Ontariu a zhruba ve dvou třetinách plánované trasy, přidal se další problém. Kašel. Suchý, dráždivý, intenzivní kašel. Terry Fox měl mestastázy na plicích. „Rakovina je zpátky,“ prozradil davům novinářů z lehátka krátce před tím, než speciálním letadlem odletěl do Vancouveru, kde se ho v Royal Columbian Hospital ujal na Slovensku narozený lékař Ladislav Antonik.
„Nevzdám se. Budu bojovat, dokud to půjde. A pak se vrátím a svůj Maraton naděje doběhnu,“ vzkazoval Terry Fox podporovatelům. Za 143 dnů na cestě, kdy uběhl 5373 kilometrů, vybral 1,7 milionu dolarů. Po televizním charitativním pořadu, který sledoval z nemocničního lůžka, částka překročila 10 milionů. A po roce už to bylo, jak si přál, víc než 24 milionů. Část jeho snu se splnila. Byl poctěn i spoustou vyznamenání: od Řádu Kanady (získal jej ve 22 letech jako nejmladší oceněný v historii) až po Lou Marsh Trophy, kterou dostává nejlepší kanadský sportovec roku.
Bohužel rakovinu se lékařskému týmu zastavit nepodařilo. Nádor v levé plíci byl příliš velký a příliš blízko srdce, aby se dal odstranit operací. Na řadu přišla opět chemoterapie. Terry dostal zápal plic a upadl do kómatu. Zemřel 28. června 1981. Brzy ráno, ještě před rozedněním, tedy v době, kdy nejraději běhal. Přesně za měsíc by oslavil 23. narozeniny.
Jeho smrt otřásla celou Kanadou. Muž, kterého ještě před rokem a čtvrt nikdo neznal, dokázal zemi semknout. A předal lidem naději, že i s nejhoršími věcmi se dá bojovat, ukázal jim, že je na každém z nás, jak smysluplně naložíme se svým životem. Jeho pohřeb přenášela celostátní televize, zádušní mše se konaly po celé zemi a na veřejných budovách byly vlajky staženy na půl žerdi, což je pocta, které se obvykle dostává pouze státníkům. Dnes jsou po Terrym Foxovi pojmenovány ulice, parky, stipendia, sportoviště…
A také nadace, u jejíž založení stáli členové rodiny. I téměř 35 let po jeho smrti vybírá peníze na výzkum rakoviny a pořádá nesoutěžní a charitativní Běhy Terryho Foxe, které se konají téměř po celém světě (v letech 1993-2007 i v České republice). Dnes mají mladí lidé postižení osteosarkomem šanci 80 procent, že budou vyléčeni. O polovinu větší než před čtyřmi desítkami let. I díky 650 milionům dolarů vybraným na výzkum rakoviny na základě odkazu kanadského mladíka, který si v roce 1980 na břehu Atlantiku řekl, že člověk by se neměl nikdy vzdávat, a rozběhl se za nadějí.
Zdroj: Wikipedie a internet
Další články autora |
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...