Louis Pregler - Čech u Little Bighornu

Bitva u Little Bighornu 25.6.1876 byla již nesčetněkrát zpracována v publicistice, literatuře, filmu, na divadle i v televizi.

Informace o bitvě vycházejí z oficiálních armádních hlášení, z výpovědí těch příslušníků 7. jízdního pluku, kteří sloužili v eskadronách mimo Custerův oddíl a kteří bitvu přežili, a z líčení bitvy od indiánských bojovníků. Nové poznatky přinesl architektonický průzkum bojiště v roce 1983. Mezi zapomenutá svědectví patří vzpomínky českého vystěhovalce Louise Preglera, který na bojiště dorazil s armádními jednotkami dva dny po bitvě. Jeho vyprávění bylo otištěno v krajanském kalendáři Amerikán v roce 1881.

Louis(Alois) Pregler se narodil 27.10.1854 a se svými rodiči Tomášem a Marií se někdy kolem roku 1860 vystěhoval z Čech do Chicaga. V létě roku 1872 vstoupil dobrovolně do americké armády. Po výcviku byl přidělen k 5. pěšímu pluku, s nímž se již 1873-1874 zúčastnil tažení pod velením generála Milese na indiánská území. Popisuje život Indiánů i drobné potyčky s nimi. V srpnu 1875 musel poprvé „střílet do živého terče“. Jeho jednotka měla tehdy pět mrtvých a šest zraněných a z obklíčení je vysvobodil až příjezd dvou eskadron 6. pluku. Pregler se zúčastnil pronásledování Indiánů v Texasu, při kterém osvobodili čtyři děvčata z rodin německých osadníků.

Koncem roku 1875 se stal písařem a jako člen doprovodu generála Cooka procestoval Colorado, Arizonu a Nové Mexiko a po návratu do Kansasu se v březnu 1876 oženil. V květnu poslal manželku Marii Luisu Lucand z Fort Leaveworth do Chicaga ke svým rodičům a 2.6.1876 jeho pluk, zařazený do vojenské skupiny generála Milese, vyrazil z pevnost na tažení proti indiánům. U Rossebud Creek se setkali s vojskem generála Terryho, které je přivítalo s jásotem „a jistě žádný z těch klobouky mávajících mužů nenadál, že za týden bude mrtvolou“.

Custerem vedený 7. jízdní pluk vyrazil první a v jeho stopách 5. a 7. pěší pluk. 26.června večer obdrželi zprávu, že je před nimi velké množství Indiánů a že mají spěchat Custerovi na pomoc. Po celonočním pochodu se ráno setkali s indiánskými zvědy, kteří jim sdělili, že jsou vzdáleni 30 mil od bojiště a že Custer byl s celým svým mužstvem pobit. V horkém počasí tuto vzdálenost urazili a večer dorazili na bojiště. Své zážitky popsal Pregler velice obsáhle a naturalisticky. Mluví o rozsekaných a svlečených mrtvolách s výjimkou Custera, kterého měli Indiáni v úctě. Dále vzpomíná na pohřbívání mrtvých včetně dvou Custerových bratrů a jeho švagra. Custera a důstojníky pohřbili po indiánském způsobu, zašité v kůži a pověšené na stromech. Preglerův pluk potom vykonal u hrobů slavnostní přehlídku a vzdali padlým čest.

Vojáci 5. pěšího pluku se utábořili u řeky a setkali se zde s přeživšími příslušníky 7. kavalérie, kteří patřili k odloučenému oddílu. Ti jim popsali průběh bitvy zhruba známých skutečností. Snad s jednou podrobností. Indiáni chtěli umožnit Custerovi, aby ujel z obklíčení, ale „ten se obětoval, napřed zastřelil svého koně a postřílel mnoho indiánů“.

V první polovině září byl Pregler se 16 dalšími muž a se „zvědem Buffalo Billem“ poslán na průzkum, dorazili až ke kanadským hranicím a po střetu s menší skupinou Indiánů se vrátili v pořádku na základnu. Při dalších srážkách byl lehce zraněn do ucha. Koncem listopadu byl Pregler ještě s dalším vojákem jako „známí lovci“ vybráni na lov bizonů. Skutečně jich mnoho postříleli, ale střetli se při tom i s dvěma Indiány, z nichž jednoho zabili. Pregler si na památku vzal „jeho skalp s kouskem ucha, jeho opasek, pochvu na nůž a bizoní houni“. Mužstvo si pochutnalo a Pregler „po tomto činu nabyl větší úcty a vážnosti mezi druhy“.

V prosinci absolvoval výcvik telegrafování s praporky ve dne a světly v noci. Začátkem roku 1877 při dalším tažení absolvoval několik menších šarvátek s Indiány. 15.června nabídl generál Miles propuštění dobrovolníku Perglerovi, který už nemá dlouho sloužiti a který pojede sám se zprávou do Camp Cantonment. Pregler ujel v kuse 111 mil, koně úplně zničil, ale sám obdržel propouštěcí listiny a 10. července byl opět doma v Chicagu.

Další životní osudy Louise Preglera přesně neznám. Vím, že měl celkem asi devět dětí (pět se jich dožilo dospělosti). Sám umírá už 4.dubna 1896 a je pohřben na Rosehill Cemetery and Mausoleum v Chicago, Cook Country.

Preglerův rodinný náhrobek(stránky hřbitova)