Výtržnosti kvůli rouškám v MHD

Rouškokracie ukázala lidem nový směr. Nikdo o něj nežádal, skoro nikdo si ho nepřál, ale mnozí se jeho proudu velmi rychle přizpůsobili.  

Dejte lidem příkaz a z mnohých se stanou informátoři. Vy později narození už nebudete vědět, co znamenal pojem "přátelské upozornění z místa bydliště", ale věřte, že se rychle blíží jeho nová varianta.

Společnost je rozdělena na dvě (netroufám si říci stejné) části, které mají k současné situaci svůj vyhraněný názor. Přirozeně v každé skupině jsou různí lidé. Někteří umí diskutovat a poslouchat názory protistrany, jiní jsou víceméně radikální a komunikují skrze osočování a nadávky – v tomhle jsou lidé v obou skupinách vyvážení tak padesát na padesát.

Já jsem řidič tramvaje a vidím nyní každý den, jak roušky z nás udělali uvědomělé občany, jejichž víra v nařízení jde ruku v ruce s touhou potlačit každého, kdo podobnou víru nevyznává. Velmi podobným způsobem začaly i všechny náboženské války, co je svět a historie zná.

Jistě jste viděli, nebo ještě uvidíte, různá videa, kde cestující v MHD berou spravedlnost do vlastních rukou, vyhazují "neposkvrněné" (nemající roušku) z vozů, přičemž na závěr do kamery nahodí hrdý výraz tajemného strážce pořádku.

Taky možná uvidíte videa, na nichž budou samotní řidiči těchto vozů, koukající na rozdíl od tajemných strážců poněkud neklidně – pravděpodobně to budou videa Vážených klientů MHD, kteří jsou nespokojení s postupem řidiče při "odstranění" nepohodlného.

Ano, stává se i to, že jsou kolegyně a kolegové požádáni, aby zasáhli – a pravda je taková, že vlastně ani nemáme co zasahovat.

Zní to zvláštně, ale Dopravní podnik nemá s nošením roušky spojitost, neboť je pouze svým způsobem "územním vykonavatelem", v jehož prostředcích se nařízení dodržuje. Jeho zaměstnanci nejsou nijak školení, jak v podobných případech postupovat – a Vážení klienti by měli tento fakt brát v potaz.

Jinými slovy, nošení roušky nemá nic společného s Městským přepravním řádem, tudíž jeho plnění řidič nemůže vyžadovat ani řešit jeho porušení. Od toho je tu Policie ČR.

Pokud má Vážený klient problém s jiným Váženým klientem, řidič nemůže být brán ani jako prostředník v jednání mezi ním a kýmkoli jiným – navíc by ani on sám neměl policii volat, neboť přímo jemu újma nevzniká, a mohlo by posléze dojít k nedorozumění s ohledem na občanská práva jedinců.

Mám příklad. Pravda, trochu se liší od toho, co vám říkám, ale podstata v něm je – a navíc, je pravdivá.

Minulý týden jsem měl linku osmnáct a ve stanici Divadlo na Fidlovačce mi zaklepal na kabinu mladík (stál za šňůrkou, byl uvědomělý) a jak si nasadím roušku a otevřu, mladík řekne.

"Proshimbhástamvzhadujepaníanemárhouškuphrýnemůžedýchataletojánemůžutakyathakyjimhám"

Dešifrujte – máme čas.

Mladík na mě zíral zorničkami jako balóny a pak si nemohl vybrat, na jakou sedačku si sednout – jestli směrem po jízdě nebo proti ní.

Říkám mu, aby si ani nevybíral a šel se mnou paní mi ukázat.

"Proč!" vyštěkl mladík a oči mu poskakovaly, jako by s nimi dribloval.

Říkám mu, že kvůli možným budoucím nesrovnalostem, protože ten občan roušku třeba nemá právem – může mít osvědčení od doktora, že mu rouška vadí – a posléze bude mít pocit, že je neoprávněně pomluven či vystaven v posměch.

"Nhe!" řekl mladík.

Tak jdeme jdeme, říkám – a měl jsem pocit, že Mladíkovi asi dneska večer nebude chutnat večeře, nebo to, co si místo ní dá.

Jdeme vozem do zadní části. Mladík před mnou. Ostatní lidé vystupují. Je to zvláštní, ale mnozí lidé, když vidí tramvajáka jít vozem, vystupují tak nějak automaticky. Někdy i pokud prochází vozem tramvaják, který k tomu vozu ani nepatří.

Mladík, jako by ztratil kuráž nebo motivaci. Zpomaloval a u předposledních dveří docela změnil směr a rychle vystoupil.

Vracet se do kabiny nemělo smysl, byl jsem daleko, a skutečně vidím paní, jíž není dobře. Mám s astmatem bohaté zkušenosti a poslední, co bych někomu s ním doporučil, je omezení dýchání. Paní se omlouvala, hned vytahovala roušku (podotýkám, měla ji ve velkém balíčku s jinými rouškami, každou pečlivě zabalenou zvlášť), a už si jí nasazuje.

Říkám paní, že věc chápu a že v jejím případě nebude rouška pro život tím pravým ořechovým. Pak jsem se podíval po Vážených klientech, kteří mě sledovali jak hrdinu telenovely a čekali na závěrečné slovo před titulky.

"Nemá Covid!" řekl jsem všem jako epidemiolog nebo jako doktor Sova senior (i když ten do toho nedělal, ale chápete jak to myslím).

Lidé si oddychli a na paní se poprvé podívali s pochopením.

Vrátím se do kabiny a jedu. Kousek dál čekal na chodníku Mladík a fotil si mě. Rukou mi ukazoval, že jsem skončil. Buď u něj, nebo v DP vůbec.

Nadávky nejsou pro nás ničím zvláštním a setkáváme se s nimi často. Lidé jako by však s rouškokracií byli v nich horší, nebo ostřejší, zlejší. Už se pouze nenadává, nýbrž i vyhrožuje. Nedávno mi jeden pán vyčítal laxní přístup k jízdnímu řádu a přihodil, že u DP jsem skončil a už si nikde ani neškrtnu. A já si pomyslel – ani na ministerstvo mě nevezmou, a to je co říct.

Prosím Vás – cestující i Vážené klienty (v tom je rozdíl, ha ha), aby v případě nesrovnalostem s nošením roušek nebrali zákon do vlastních rukou a nikoho nelynčovali – od toho je tu policie.

Stejně tak nesnažte se své pošramocené ego vykecat řidiči vozu – věřte toho, že i on má v těchto dnech povinností až nad hlavu, a nějaký Covid je pro něj v žebříčcích důležitosti hodně daleko.

Chovejte se v tomhle režimu jako lidé a postupujte podle toho. I když si myslíte, že máte náhubky – a závidíte těm, co je nemají.

Vždycky to bylo o závisti.