Už ty roušky v tramvaji ani nenosí

Tedy někteří, abych uvedl název článku na pravou míru. Někteří je nenosili nikdy, ale těch nebylo moc, teď však počet nahoře bez roste, a popravdě já se tomu ani nedivím.

Jako řidič MHD jsem s tím už od začátku nemohl moc dělat. Pravda, našli se nějací agilní jedinci (uvědomělí blbečkové, a já mezi nimi), kteří jednali s cestujícími a přesvědčovali je, aby se zakryli, ale moc úspěchů to nepřinášelo. Nakonec jsme to vzdali všichni, až tedy na kolegyni a kolegu, který šel ve své touze po pořádku tak daleko, že se ve služebním voze (tramvaj, co nás nocí rozváží domů jako bludný koráb prokleté duše), porval s kolegou, co si roušku sundal, jelikož prý je mezi svými a nikdo z DP přeci mezi svými neškodí.

Spletl se.

"Co blbneš, vole!" křičel pak, když ho jedna ruka začala škrtit a druhá se mu snažila nasadit roušku. Vypadalo to boj feťáka s doktorem, jemuž se lékař snaží nasadit dýchací masku.

Nakonec boj skončil remízou, neboť řidič služebního vozu říkal, že jestli nebude klid, vyhodí je oba.

Druhým zbytkem pořádků minulých je kolegyně z Kobylis. Ta je přímo hysterická, pokud se vedle ní objeví někdo bez roušky. Dokonce začne blábolit o škodlivosti viru a nebezpečí úmrtí. Zní to celkem rozumně, pokud nedojde na otázku očkování.

"Nikdy, nikdy!" křičí kolegyně. "Je to banda simulantů a ještě uvidíme, co se tady budeme dělat, a aspoň na mě nemluvte, když nemáte roušku, je to lepší než vyléčení, já neonemocním, protože to nedovolím."

Pokud se vám předchozí přímá řeč zdála zmatená a nereálná, vězte, že jde o citaci starou v této chvíli ani ne čtyři hodiny. Ano, i takový a jim podobní jsou Vašimi řidiči, Vážení klienti. Přeju hezký den.

O tom, že jiní Vážení klienti roušky nenosí a jsou to stále ti a titíž, netřeba se více zmiňovat. Přichází však léto a teplota se zvedá a stále jsou v provozu vozy, které vás neuvítají chladnou klimatizací, nýbrž Peklem. A každý, kdo o Pekle něco ví, pochopil, že Peklo je opakování. Ten a ten trest pořád dokola a dokola.

Jsem sice někdy uvědomělý agilní blbeček (ne už tak často), ale zase chápu, že pokud já mám v kabině bez klimatizace okolo šedesáti stupňů a mám bez roušky nebo respirátoru co dělat, abych situaci udýchal, tam za mnou ve voze v rouškách nebo respirátorech se musí dít něco strašného.

A do toho si představte, že se do toho namíchá situace, kdy si někdo už respirátor sundá a někdo jiný se hned na něj vrhne a začne Peklo na druhou. Na školení nám pouštějí videa, kde se lidé promění na zvířata a přímo ve vozech začne férová zvířecí rvačka - ta se od té lidské liší tím, že se více kouše, škrábe a jde se po koulích. A všechno kvůli nenasazenému respirátoru.

Horký počasí, horko ve voze, pot, smrad, respirátory - to je nová rovnice pro výrobu střelného prachu. Bohužel si mnozí Vážení klienti myslí, že řidič je pyrotechnik. Ne není, a málokdo se bude v roztržkách jakkoli angažovat.

Vrcholem klidu byl kolega, stará voda, který pouze znaleckým okem zhodnotil situaci (ve voze jela bicí trojka), vysílačkou zavolal na dispečink a s přízvukem oznámil:

"Bijůůů se mi tu bijůůů. Jako koně se tu rvůů!"

Když tuhle větu poprvé vidím napsanou (když ji slyšíte, ani vám to nepřijde), možná ten člověk zpíval něco od Roxette.

How do you do (do you do) the things you do?

nebo

Hello, you fool, I love you, C'mon join the joyride

Tak Joyride to byla každopádně. Trojka se stala čtyřkou, lidi koukali a nějaká starší paní se pana řidiče, který volný čas využil ke svačině velkého chleba se slaninou a nakládané okurky velikosti pendreku, otázala, zdali se pojede? Jelo se za dlouho. Řidič stačil ještě dezert o buchtě velikosti dlažební kostky.

Proboha neberte tohle vyprávění jako návod, že když si uděláte z tramvaje zápasnickou arénu, že se budete všichni popadat za břicho smíchy. Naopak, bývá tam u toho dost smutno, a potom ještě smutněji.

Ale zkuste ho vzít tak, že nás čeká horké období, horké nejen teplotou, ale budeme se vařit i myšlenkami, až to třeba v MHD vedle nás někdo vzdá a sundá. Než po něm skočíte, zeptejte se ho, jestli je to horkem? Myslím, že Vám rád odpoví.

V tomhle období se zkuste řídit rozumem, i když by za vámi přišla obrýlená vysoká řidička a říkala něco jako:

"To nejde jako že nemáte, mně je taky vedro a mám, ale v kabině nemám, ale to nejde, tam je horko jinak, vám je horko jako z hodně lidí a mně jen z toho, že jsem tam sama, a to horko se tam navyšuje, jinak než tady, světu mír."