Tramvaj zabila, ale odnese to řidič

Takový titulek v médiích není ničím novým. Tedy jeho první polovina. Ta druhá se už tolik nepoužívá. Lidský osud neprodává tolik, jak by si zasloužil.

Tramvaj nabourala... Tramvaj zničila... Tramvaj přejela... V tramvaji...

Jako by tramvaj byla nějaký živý organismus, svéprávný, řešící svoji existenci, tudíž mající i vlastní názor a taky svoje vlastní vědomí k činům.

Bohužel to tak není, protože to vždycky odnese ten, co ji řídí.

Přitom zavinění nehody samotnou tramvají/řidičem je procentuálně velmi nízké - ale titulek s názvem Nepozorný řidič otočil do tramvaje... Blbec čumící do mobilu... Zfetované hovado poblilo... Takový titulek asi lidé číst nechtějí. Tramvaj je asi mnohem víc démonická a prodává.

Člověk (řidič) by nad tím i mávnul rukou, kdyby ovšem čtenáři nebrali takové články s jejich názvy jako dogma a podle toho se pak chovali. 

O tom, že dokola slyším, že bouráme schválně, abychom měli dva dny placeného volna, to už ani neřeším. To je taková pohádka, že každou chvíli čekám verzi od Disneye. Mávnu rukou a život jde dál.

(Kdy mám volno, že bych si to prodloužil, no nic.)

Blbý je, když si tohle za svý vezmou pozůstalí po větší nehodě, která navíc skončí tragicky. 

Nemohu rozebírat detaily nehody, ale stala se taková a mladá řidička při ní zemřela. Věc je uzavřena, tudíž mohu říci, že vina byla na straně řidičky a jejích ne příliš dobrých znalostech řízení. 

Každý rok se na místě nehody koná vzpomínková akce, která však končí vždycky stejně. Po vzpomínce a zapálení svíček se ukazují prostředníčky na kolem místa projíždějící tramvaje. Někdy je slyšet na naši adresu něco sprostého.

Asi by nebylo rozumné tam zastavit a jít diskutovat, ale něco jako připomínku mohu napsat tady. A nejen k téhle nehodě, i k ostatním.

Zajímalo by mě, zdali účastnící vzpomínkové akce po skončení půjdou o té a té vozovny, aby zeptali, jak se má řidič, který osudovou zabijáckou tramvaj řídil. 

Jestli se mu daří dobře, jestli nemá výčitky svědomí, špatné sny, nebo jestli vůbec svoji práci dál dělá?

Jestli se ho zeptají, co prožíval po nehodě? Jak se cítil, když po kolotoči výslechů, blbých otázek a papírování přišel domů a něco musel říct svým blízkým, co na něj čekali. 

Jak mu bylo, když zase pak zasedl za panel. Jaké měl výčitky - a jak moc. 

Kolikrát si pokládal otázky, kdyby... Kdyby stál támhle na světlech déle, kdyby tady jel rychleji, kdyby tady počkal, tady nestál, kdyby, kdyby, kdyby...

A ten TOP - jestli se mu omluví za to, že mu někdo, kdo je teď mrtvý, pokazil, nebo přímo zničil život.

Tohle se ještě nikdy nestalo. 

Takže až zase uvidíte nehodu a uvidíte tam stát tu zabijáckou zlou démonickou tramvaj, podívejte se blíž a zkuste se podívat, že kromě ní je tam i řidič.

My nečekáme nějaké velké sympatie, já už dávno ne - ale očekávám něco, co se alespoň trochu podobá slušnosti, a hlavně trošičku, maličko maličko uvědomění si možnosti, jak to všechno bylo a kdo je viník.

(Plus prosím, prosím, neptejte se řidiče, který právě zařizuje kolem nehody hromady věcí - jestli se pojede? Pojede, ale za chvilku.)