Veřejnoprávní televize. Televize, která funguje na základě poplatků občanů, televize, která má být obrazem naší společnosti, má nás bavit, poučovat, prostě nám má zlepšit náladu a rozhled. Takhle by si to jeden myslel.
A tak já nevím, komu jde ČT na ruku. Koukal jsem na pořad, co nesl honosný název reality show, a ukázal mi pořad s názvem Třída 8.A – pořad ze školního prostředí, kde je většina osazenstva Romů cikánského původu, a pořad nám ukázal, že se blbě učí, že je to s nimi těžké, že se neučí a celkově mají vzdělání na háku.
Tak vám nevím, chtěla Česká televize ukázat, že si máme těchto "žáků" vážit, poněvadž se chtějí vzdělávat, že chudáčkové bojují o své místo na slunci, nebo nám ČT ukázala, že to s některými etniky nebudeme mít jednoduché teď i do budoucna, a měli bychom si na tenhle stav zvykat – a držet hubu a krok.
Ale dobře, co jsem se z pořadu dozvěděl. Učení je na prd, netřeba se vzdělávat, být v šestnácti těhotný je naprosto normální (protože romové děti milují), odsekávat na každou snahu o něco víc je norma, chovat se jako blbec je pravidlem, a celkově ukázat, že některé věci jsou marné, a marné, což ale nevadí, protože sociální systém těmto žákům zařídí spokojenou budoucnost ve státě, kdy je část obyvatelstva hájena a zbytek jen svěsí hlavu a bude makat.
Často jsem v tomhle pořadu slyšel slova jako rovnost, osobnost, hromada práce, tolerance, a jiná slova, která sice hezky znějí, ale výsledku znamenají jen to, že slušní normální občané jsou prostě v pytli.
Čekám, kdy ČT udělá pořad o nějakém běžném člověku, nebo o společenství, kde se všichni chovají slušně, snaží se pracovat, vyvíjet, čehosi dosáhnout vlastními silami, případně si jen zasloužit běžné místo na slunci, za něž by se dotyčný nemusel stydět. Asi se to nestane, protože tohle není kdovíjaká pecka, a diváka by běžné věci nezajímaly.
Kašlu na ČT. Za peníze lidí tvoří prapodivné propagandy, které mají pouze to za úkol, že nějakému týpkovi někde v zahraničí ukazují, jak se staráme o tenhle a támhleten problém, že si všímáme, že ho určujeme a popisujeme – leč ho nijak neřešíme, protože vedoucí představitele našeho státu se v některých záležitostech bojí i uprdnout.
No nic. Dám si ještě pořad o paterčatech, abych si poslechl, jak se má někdo strašně špatně, a prostřihl to záběrem na plný popelník nedopalků a vybavení bytu, a já si řeknu, že je tady v tomhle státě hodně dlouho něco opravdu špatně.
