Řidiči MHD přirozeně mají Vážené klienty v hluboké úctě. Jak by si jenom někdo mohl myslet něco jiného? Jinak by to ani vzájemně nefungovalo.
Ale zase z druhé strany, doba přeje tomu, že mnozí lidé kolem nás jsou skvělé publikum a snem každého vtipálka – a tím nemyslím jenom Vážené klienty.
Pokud něco správně podáte, jsou lidé schopni věřit čemukoli. Třeba tomu, že jste se při narození patnáct minut jmenoval Jana, poněvadž při porodu v nočních hodinách vypadl proud a namísto mezi nohy mi sáhli do podpaždí.
Nebo to, že moje máma se jmenuje křestním jménem Andrey(j) a že to dneska nemá lehký.
Vrcholem důvěřivosti byla rozmluva s čerstvým kolegou o tom, proč někdy tramvaj o něco málo přejede svým čelem staniční sloupek. Dejte tomu trochu vážnosti a bude Vám věřit, že jste proti únavě na trati školeni tím, že umíte mezi zastávkami spát – akorát se občas o něco později vzbudíte, a tak tedy přejedete.
Ale abyste si nemysleli, oni ne všichni řidiči mají pokaždé svůj den – jako třeba kolega, který se bavil s jiným o střídání linky 6 (Palmovka-Kubánské náměstí), a jelikož se mu myšlenky trochu pomotaly, nakonec řidiči povídá.
"Linka 6 je dobrá. To máš dobrý, že začínáš na začátku a končíš na konci!"
Na to se dá říct jediné – rád mu věřím.
Nicméně na to dle slovníku jednoho z tramvajáků existuje i jiné slovní spojení – a to, že se to "věci lepší na lepšejší".
Nicméně i cestující mnohdy perlí – jako starší důchodkyně, která se řidiče v zastávce Výstaviště ptala: "Jestli jede k nám?"
"A kdepak to je?" tázal se slušný řidič.
Důchodkyně se otočila na pána s holí a vyštěkne:
"Dědku, kde bydlíme?!"
Pán je na tón zvyklý a s klidem odvětí: "Já nevím, my jsme se přestěhovali!"
Samozřejmě si dokážeme dělat i legraci mezi sebou. Oni tramvajáci jsou stejně veselé kopy. A jsme i genderově vyvážení. Není nic zajímavějšího, když se kolega baví s novou kolegyní, hezky se na ní usmívá a dělá oči a vy k němu přijdete, chytíte ho rychle za ruku, na tvář vlepíte pusu a řeknete: "Večer přijď brzy domů!"
"Tak já radši už půjdu!" řekla kolegyně zmatenému kolegovi a odešla.
I revizoři jsou kapitola sama o sobě. Asi to znáte. Ovšem ne tak jako my. K nám se chodí zapsat, aby potvrdili svoji návštěvu na tramvaji. Nic víc je nepřekvapí, když jim namísto výkazu dáte Lítačku a otráveně řeknete, že máte zaplaceno.
"Ještě že tak," řekl revizor, když mi zkontroloval Lítačku. "Dneska už dva platili," dodal udivenému davu ve voze.
A bylo.
Pamatujete na film Indiana Jones a Poslední křížová výprava a scénu při vzletu vzducholodě – musel si na ni vzpomenout kolega, jemuž do tramvaje "nastoupila" jednotka rychlého nasazení s jasnou vidinou lovu. Byla to perfektní práce a hledaný v řadách cestujících se nestačil ani vzpamatovat. Když ho odváděli v poutech za zády, jakási paní se řidiče zeptala, co dotyčný provedl.
"Neměl jízdenku," odpověděl řidič.
V následující zastávce si mnozí Vážení klienti cestování rozmysleli a tramvaj opustili.
+++
Dovolte, abych Vám na konci tohoto roku popřál do toho dalšího jenom to lepší z tohoto světa. A poprosil Vás, abyste si pamatovali, že i když mezi řidiči a cestujícími může (ale nemusí) panovat určitá nevraživost, pořád jsme všichni dohromady v tramvajovém voze, ostatně jako všude, kde jsme spolu, na jedné lodi. Netřeba hned vrtat do paluby díry.
Mějte se fajn a na cestách se na Vás těší tramvaj s prasátkem a mnohé další prostředky.
