Sbohem Bébel aneb Časy jsou zlé, Kamile

Pane Belmondo, podobné dopisy se asi nikdy nezbaví toho přehnaně barevného nádechu nostalgie, ale hlavně pocitu, že jsou psány pozdě, přesto se píší.

Taky podobné dopisy začínají připomenutím prvního setkání. Byl jsem dítě, opravdu ještě dítě, co žilo v čase, kdy se hezké filmy dávaly v sobotu večer, a to ještě ne pokaždé. Dokonce se nestávalo, že by se druhý den opakovaly a za týden zas na jiném programu. Na to nám chyběly programy a taky doba.

Byl jste ve filmu za klauna a loupil jste v bance. Dokonce jste panu policistovi říkal, aby Vám řekl, že Vás má rád. Jak to tenkrát dopadlo, jsem ještě nevěděl, protože jsem usnul nebo mě poslali spát a já si na konec musel několik let počkat.

V tu sobotu jste však byl na televizní obrazovce králem a potom i jiné soboty. Pak už i odpoledne, ale pořád jako byste právě patřil do té soboty večer - do toho dne a času, který po pátku večer mnozí lidé považují v týdnu za nejlepší. Byl jste totiž tím nejlepším pro nejlepší.

Byl jste král, co loupí v bance, projíždí autem do obýváku, píše v deštivé Paříži román o superagentovi, král, co utíká před ženami a před "vrahy", král, který se nebojí ukázat (černobíle) city, a nebojí se dokonce být zastřelený u helikoptéry - a stejně tak se nebojí z ní viset na laně nebo i skákat.

Právě kvůli tomuhle všemu se nemohu rozhodnout, co vlastně z toho bylo nejlepší - a to je pravděpodobně ona nejlepší vizitka pro umělce. Nelze se pro ono nejlepší rozhodnout. Stejně jsme si už řekli, že jste byl nejlepším pro nejlepší.

Taky si pamatuju, že jsem na Vás byl v kině, taky jako dítě. Hledali Vás a chtěli zabít, i když jste se chtěl před chvíli ještě zabít sám a měl jste v obličeji strašlivou patku z vlasů. Jak jste se zbavil patky, najednou jste měl místo ní hezkou slečnu.

Mamince jste se líbil, i s patkou. Říkala, že Vás má ráda. Já byl ve věku, kdy jsem ještě nechápal, že maminky mohou mít rády i někoho jiného než tatínky. Teď už to chápu, jak to chodí a že se to někdy stává a že to může být v pořádku.

Když na tohle vzpomínám, uvědomuju si ve spojení s Vámi jinou věc, která Vás pro nás tvořila. Slyšel jsem Vás jedinkrát ve Vaší mateřštině a pochopil jsem, kolik z Vás pro nás dělá dabing.

Mohu Vás ujistit, že nikdo Vám ostudu neudělal. Jiří Krampol, Miroslav Moravec, Jan Tříska a další. Hvězdy mluvily za hvězdu. Jak poetické, když se tím objevuje zmínka na Nebe.

Nevím, jestli jste věřící, a netuším, kde nyní jste nebo kam míříte. Jsem si ale jist, že vzhledem k Vašim schopnostem a nápadům, tam jenom tak nejdete nebo nestoupáte po schodech.

Řítíte se tam letadlem nebo vrtulníkem, visíte na laně - nebo se houpete na liánách nebo táhnete na háku za autem. Taky někde poblíž bude krásná žena. To byste nebyl Vy kdyby ne.

Přirozeně taky při tom všem nemáte za sebe dubla. Stejně jako my ho nemáme, když na Vás vzpomínáme.

Šťastnou cestu, pane Belmondo - a rozhodně ne klidnou. To by se k Vám vůbec nehodilo a nám by se to tolik nelíbilo.