Prostě je těch koryt málo

Nová Vláda zatím plně nefunguje a dle zvyklostí by si zasloužila sto dnů hájení, což jí neberu, ale některé postupy lze již vypočítat nyní.

Není to však přímo odhad, či prognóza, pouze rovnice matematiky a obecných zvyklostí a postupů mající základy v psychologii, s nimiž se můžete setkat v mnohých společnostech.

Výrok zní – Bude zle.

Tím bych mohl skončit, ale rozvedu to.

Všechno je to o penězích. Nic jiného v tom nehledejte. Zapomeňte na slogany, o tom že bude nějaká změna, zapomeňte na výroky o odbornících a nových postupech

(tady máme už důkaz a ani jsme na něj nemuseli čekat dlouho, jedná se o řešení pandemie – takže zatímco současné vedoucí strany v nedávné minulosti z opozice kritizovaly zaváděné postupy, nyní je dělají také, a jediný rozdíl v nich je, že je posvětila a ještě posvětí komis odborníků. V tomhle už vidíte, že se budoucí Vláda moc od té dosluhující lišit nebude),

zapomeňte na to, že mávnutím kouzelného proutku se naše země dostane do vedoucích příček evropské ekonomiky. Zapomeňte na slibované zázraky. Dívejte se na peníze.

Pokud Vládu tvoří dvě politické strany, je to ideální situace. Víte proč? Nemusí se tolik dělit. Pokud je těch stran však pět, už máte zaděláno na nedorozumění. Nejde totiž jenom o ty lidi, co ve Vládě budou – jde hlavně o ty lidi kolem, kterým bylo cosi přislíbeno, aby někteří ve Vládě byli, a to cosi, co je jim odměnou, jsou moc a peníze.

(Neplést si prosím slova Moc a Vliv.)

Najednou máte hromadu lidí, o které se musíte postarat, jinak by se zlobili. Nikde v jiném případě neplatí víc rčení, že ruka ruku myje, než v politice

Ale co teď, když je míst málo?

Vytvoříme je.

Tři nová ministerstva pravděpodobně vznikla pod heslem, že ušetříme, ať to stojí co to stojí.

Je jedno, že zatím není zřejmé, jaké pravomoci ministerstva mají, jak budou zasahovat do chodu země, dokonce ani kde vůbec budou – nic takového nebrání tomu, aby se pracovní místa rozdala a s nimi i pravidelný příjem.

Pořád je to do budoucna málo? Tak přitvrdíme.

Není nic lepšího než nepřítel pro celý kolektiv. Zvláště pro strany, jejichž jediný plán do budoucnosti země bylo odstranění jednoho člověka.

Celou volební kampaň jsem se divil, proč tohle není jako heslo na billboardech, a namísto něj se mluví o změnách a lepší budoucnosti, když ani jedno z nich přijít nemůže.

Tak či onak, nepřítel je tu a lze na něj všechno svést. Příběh starý jako ukřižování. Tím nechci dotyčnému přisuzovat nějaké zázračné či s náboženstvím spojené vlastnosti. Teď ještě ne, to se stane až za několik let, uvidíte. V tomhle taky mi Češi nezklameme. Dělat z lidí víc, než kdy byli, nám vždycky šlo na jedničku.

Daň Babiš udeří na každého z nás a bude pouze sumou na zaplácnutí pohledávek, které se nové Vládě objeví. Bude muset sáhnout hluboko do kapes, žel do kapes našich.

Samozřejmě, že to nějak vydržíme, i když nám bude smutno – a nejvíc těm, kteří ve změnu skutečně věřili, a navíc o ní hlásali, nebo ještě hlásat budou. Čekají nás opravdu blbý časy, ale vždycky se v takových blbých časech stávalo a stane i nyní, že se v nich formulovaly nové osobnosti, které v budoucnu ukáží jiné směry, a to nejenom v politice, ale v mnoha odvětvích společnosti.

+

Možná se ptáte, a kde je teď ta naděje? Naděje pro tuhle chvíli, pro právě teď. Nebo kde je to, že by se něco dalo dělat.

V tom je ten vtip.

Víte, co se dá dělat?

Vůbec nic.

Možná namítnete, že vždycky se dá něco dělat.

Ano dá, ale ne teď.

Chcete-li opravdový zázrak, musíte na dno. Úplně dolů. Je to ono pověstné, že ze dna se lze jedině odrazit, a je to pravda. Já to zažil, doslova.

Přijde změna k lepšímu. Ne dneska, ne zítra, nebude to ani za rok, ani za pět. Ale přijde.

A pak se spolehněte, že politika se bude řešit úplně jinak. Koryta zůstanou, ale půjde v nich nebo s nimi o něco úplně nového.