Posváteční kocovina a alergie na pyl

 Probíhá svátek (už je skoro pryč), a ještě než začne vánoční blázinec na plné kouličky, musíme se vypořádat s kocovinou, jaká po svátku zbyla.

Je potřeba uvést věci na pravou míru. Ty kytky v koši. Prosté. Jak máte alergii na pyl, nic vás nezastaví. Prostě se toho musíte zbavit. Takže kytka musí do koše, to se nedá nic dělat.

No a že jsou u toho kamery, z toho si taky nic nedělejte. Jak jsem si už vysvětlil a já zůstávám poučený, všechny tyto akce nejsou připravené a nikdo netahá za nitky (jak mě to jen mohlo napadnout, moji milí diskutéři), a jde zcela o intuici pracovníků médií, kteří svým vypracovaným vnitřním zrakem tušili, že se něco takového na Národní třídě stane.

Z tohoto místa se také teď omlouvám panu F., neboť předešlý odstavec jsem již použil v jedné diskuzi, tudíž se omlouvám za tapetování, případně prosím jiného diskutéra, aby jako včera na tuto skutečnost upozornil určitá místa a udělal si další čárku splněné občanské povinnosti z místa bydliště.

Takže pána chápu, a taky chápu, že se bál přiznat takovou blbost s rýmou, že si raději vymyslel něco o demokracii, kterou si spletl s anarchií, ale to je jedno, hlavně, že hezky do kamery odpovídal a vůbec mu z nosu neteklo, protože to není hezký, když mluvíte k národu a u nosu máte sopel jak námořnický lano.

Anebo to nebyla alergie, a pán se spletl cestu a myslel si, že je už na Olšana a jde trochu odlehčit hrobům od kytek, za což by byl policejně stíhán, ale teď se divil, že k němu namísto pana policisty jde redaktor a už se ptá, co to dělá, a pán tak zaskočený tím, že ho nesebrali, blekotal cosi o hodný demokracii a jak je to hezký, že žije v zemi, kde ho za vandalismus nikdo nesoudí.

A pak přes den toho národa v centru. To vám byla radost se na to dívat. Jak se všichni usmívají a koukají kolem dokola, kdo to všechno přišel, protože to bylo jako před lety na Prvního máje, kdy se taky lidé v průvodu usmívali a koukali se kolem sebe, aby věděli, kdo dorazil, a kdo ne a bude mít další den na koberečku průšvih.

A pak ten hlas národa, no to bylo jako hlas Boží – a taky tak vševědoucí. Kam jste se podívali a nastražili uši, poznali jste, jak jsme chytrej národ, hotový inženýři, poněvadž jsme věděli, jak je tady špatně, jak se všechno blbě dělá, a věděli jsme, kdo za to může a že ten a ten by měl odejít – a skoro to připomnělo ty zlatý časy před revolucí, když do ČKD přijel komunista Štěpán a říkal z balkonu, že v žádné zemi děti nerozhodují, kdy má odstoupit premiér nebo prezident, a lid začal pískat a skandovat "Nejsme děti, nejsme děti!"

A z těch dětí, co nejsou už děti, zase teď někteří dětmi jsou – a zase jako by k nim někdo promlouval a říkal, že v žádné zemi nebudou lidi říkat, kdy má odstoupit premiér nebo prezident – a lidi začali pískat a skandovat. "Nejsme lidi, nejsme lidi!"

Ale ono to zase poleví. My vydržíme všechno a potřebujeme trochu toho zdravýho vzrušení, abychom přežili ten čas, než se začne zase někde hrát hokej nebo se bude čutat do měsíce. A kdyby se to opravdu nedělo, jak jsem naznačil, spása se blíží.

Vánoční blázinec.