Před lety jsem Vám, pane prezidente, psal dopis, ale je to opravdu už hodně dávno. Už jste nebyl mezi námi, ale vzpomínalo se na Vás – jak tak tady bývá – různě.
A těch různých lidí se najde dost i do dnešních dnů. Lidí, co Vás milují, zbožňují, lidí, co vás nenávidí, kritizují – jak jsem napsal, jsou ti lidé různí. Ale hádám, že Vám to zase tolik nevadí, a máme dost variant, co právě teď děláte. Pokud jste někde, kde si spokojeně kouříte, popíjíte, posloucháte muziku, u ní píšete hru, tak jenom dobře.
Minule jsem Vám psal, že jsem se až tak úplně neztotožnil s tím, že jste se stal politikem na plný úvazek. Měl jsem vás za takového superhrdinu, který se objevuje, když je nejhůř, zachrání, co se zachránit dá, a když se tak stane, stáhne se a čeká, kdy ho bude opět potřeba. Ale stalo se stalo a svět běží dál a ukazuje nám své největší kouzlo, jaké umí, že nic není, jak chceme, aby bylo, a někdy i že nic nebylo tak, jak si to pamatujeme – nebo nám o tom vypráví jiní, že to tak nebylo.
Máme novou Vládu. Je plná usměvavých lidí, nový pan premiér má klidný hlas, velká slova a klidný pohled. Už ale první hodiny ukázaly, že nová Vláda není jenom příslovečným koštětem, co dobře mete, ale že umí koště použít i vystrčení lidí z jejich místa.
Nijak si, pane prezidente, nedělám iluze, že by nová Vláda nechtěla na svá vysoká místa své lidi, nebo alespoň lidi, kteří nic neví nebo ví, že nemají vědět, či se dají přesvědčit, že jindy byly věci jinak. Myslím si, že tohle se nevyhnulo i Vám, a třebaže Vás považuji za v jádru hodného člověka, každý měl občas si vyřídit svoje účty a ukázat, kdo je kde pánem a kdo jiný kam patří.
Nová Vláda se obyčejnému lidu chová jako hodná. Něco jako chléb a hry bez chleba, protože na jeho rozhazování Vláda nemá. Místo chleba rozmělnila opatření proti nákaze a ministr zdravotnictví na lid apeloval, aby se choval slušně a ohleduplně, jelikož možnost onemocnění je stále vysoká. Je to stejné, jako by pořadatel metalového koncertu skupiny Píchlé duše apeloval na fanoušky, aby se vyvarovali pití alkoholických nápojů a seděli klidně na připravených židlí – případně je žádal, aby si sako rozepli až těsně před usednutím.
Na lidi ale tohle funguje a rozčarování přijde koncem ledna, až čísla opět vyletí, pokud ovšem ten, kdo je nyní předkládá, taky nevyletí a nenahradí jej někdo, kdo situaci s čísly uvidí úplně jinak.
Pamatuji si, pane prezidente, jak jste před mnoha mnoha lety měl projev v Rudolfinu, v němž jste otevřeně promluvil o lidech, kteří do politiky nepatří, a když ne nepatří, tak v ní dělají bordel, který nakonec odnesou (zaplatí) obyčejní občané. Pamatuji si taky na pana Klause, jak seděl v první řadě, a když ostatní tleskali (on ne, což je pochopitelné), koukal se kolem sebe, aby viděl, kdo tleská, jak moc, a jestli je ještě někdo, kdo taky netleská.
Podobný projev se očekává i v blízkém čase i u nás. Ještě se přímo neví, kdo jej pronese, ale bude se v něm hodně skloňovat jméno Babiš a celý bude o tom, aby nám nová Vláda oznámila, proč se musí šetřit, proč budeme platit víc a proč nejdou splnit mnohé ze slibů na změnu, která se tolik objevovala ve volební kampani vítězných stran, které nakonec byly druhé.
I na to si tady musíme zvykat, ale my s tím nemáme problém. Tak jako dříve se mluvilo o zemi, kde dnes již znamená zítra – později o zemi, kde si stačí utáhnout opasek a do pěti let ekonomicky doženeme Západ – tak nyní se řídíme tím, že nic není, jak se zdá, a co si nemyslíme že bude, to nakonec je.
Všechno je samozřejmě hra na moc, nic jiného v tom nehledejte, a jako autor her, kde se tohle téma objevuje, taky víte o tom své. Stačilo několik týdnů a hlasy o zloději slábnout, protože nešlo o spravedlnost, ale o to, aby ten člověk už nevládl. V tomhle jsme se příliš nezměnili. Mise splněna a většině občanů z toho zbyl dobrý pocit na srdíčku, který jim je sice k hovnu, ale Čechovi stačí. Později ho nahradí ne tak sladký pocit, bude spíš kyselý, že alespoň někomu pomohl, aby se měl dobře.
Je však taky dost možné, že za několik let bude pro takového Čecha novou misí za dobrý pocit, aby se právě tenhle člověk už tak dobře neměl a namísto něj přišel někdo jiný.
Tohle je taky hodně podobné Vašim dramatům. Proto jsem si vždycky myslel, že ta politika není pro Vás. Ne že byste v ní nebyl osobností, ale Vaše touha dělat politiku nepoliticky a sázet v ní na slušnost lidí, byla sice hezkou ideou, ale přišla moc brzy. Kolem nás je spoustu slušných lidí, dokonce báječných lidí, ale jejich pocity a smysl života jim kazí současná doba a někteří lidé v ní, kteří sice kážou o slušnosti a toleranci, ale jinak jsou to arogantní svině k pohledání.
Doba, kdy se to změní, jednou přijde. Nebude to hned, a dokonce to nebude tak blízko, jak si mnozí představují. Já se pravděpodobně toho nedožiju, jak je taková změna na dlouhé lokte, ale mohu se chovat tak, abych svým chováním zasadil semínko budoucího stromu.
Pak možná jednoho dne si o tom popovídáme. Ostatně o literatuře bych si s Vámi popovídal moc rád. Doufám, že nebudete mít moc nabitý program.
