Předseda Pirátské strany byl, je a bude vždy zajímavým člověkem. Tedy nemusí být pořád předsedou, ale bude vždy zajímavý. Stačí ho poslouchat.
Četl jsem rozhovor s ním, který vyšel dnes na konkurenčních stránkách, a nestačil jsem se divit. Nejen, že jsem se dozvěděl, že pan Bartoš nemá jako správný chladnokrevný vůdce čas se litovat za ztrátu poslanců ve Sněmovně (to se dělá pokaždé až po válce), ale nemá čas ani na matematiku.
Nedávno jsem napsal článek, kde jsem pana Bartoše vylíčil jako drsného chlápka se západu, s ještě drsnějšími metodami vyjednávání rovné desperátu, který chce z ukořistěného zlatého pokladu ne větší část, ale přímo všechno. Čtenáři se mu smáli, myslím článku – někteří pak i mně, ale to nějak patří k téhle zábavě, jakou psaní přináší.
Co vypadalo jako humor, tedy se to ještě tenkrát za humor považovalo, dostává díky rozhovoru s lídrem pirátské strany kontury reality, čímž se já stávám z humoristy prorokem a správným odhadcem věcí budoucích.
(Těším se na diskuzní příspěvky.)
Dělal jsem si legraci, že se místa Piráty nebudou v první řadě obsazovat, nýbrž nejprve vytvářet, a už je to tady. Pana předsedy se ptali, zdali takové vytváření (chce jednoho místopředsedu Sněmovny navíc, aby ho měli) není pravým opakem šetření, ale pan Bartoš ví, co na lidi zatím platí (za nějakou dobu už nebude), a tak svedl celou záležitost na ANO a v otázce zastoupení použil pojem "poměrné zastoupení" a vlastně řekl voličům, že oni si aspoň jeden tenhle post zaslouží, když ANO bude mít dva.
Tím si pan Bartoš trochu naběhl, protože logicky nastoupila otázka, kolik jich bude mít na postech místopředsedy strana SPD, když má tuším že dvacet zvolených poslanců?
Pan Bartoš odpověděl, že jde stále o poměrné zastoupení, čímž asi myslel odpověď, jak Okamura utře, protože ho tam nechce.
Poměry tedy panu předsedovi moc nejdou a spíš myslel poměrné zastoupení k jeho vůli, a hlavně ke smlouvě, jakou se Starosty podepsal.
Stejně si říkám, že musel něco vědět, jinak by takovou smlouvu nepodepisoval. Co je to vůbec za strany, které si pojistí vítězství, i když by prohráli? Napadá mě jediný slovo – vyčuraný.
Je zvláštní, jak někteří poslanci, případně předsedové doufají, že když dávají rozhovor, tak ho lidi jenom přelítnou – nebo jiná možnost, a to že jsou lidi blbí a prostě si neuvědomí, že pan předseda kecá.
Pan Bartoš si zahrává. Čím kdo zachází, tím také schází. Aby se brzy neříkalo, že pan Bartoš lže stejně jako pan Babiš, a co hůř, aby se jednou neříkalo, že lže ještě víc, jelikož chce moci taky hodně.
Neměl bych to snad ani psát. Od posledně se moc mých psaní plní a nerad bych byl za proroka znovu.
Nehledě co pak, když se to pak doopravdy stane.
Právě že nic. Jako teď.
