Omluvíme se sériovému vrahu Tedu Bundymu?

Víte, co se mi na téhle době líbí asi nejvíc, pokud bych se měl bavit o pohledu ke společnosti a jejímu vývoji - líbí se mi to, že co bylo dřív bráno jako vtip je dneska už pravda.

Nedávno jsem viděl vtip. Na prvním obrázku se k muži blížil jiný, nesympatický, se sekerou připravenou k zásahu, a první muž říkal, že teď vám ukáže, jak se máte k útočníkovi chovat. Na druhém obrázku ho již objímal a chlácholil slovy, jak mu rozumí, že je jenom oběť společnosti.

Na tom vtipu je nezvláštnější, že už vtipem být přestává. Jsou mezi námi tací spoluobčané, a je jich víc a víc, a už bohužel mají volební právo, kteří mají o společnosti mylné informace, což je vede k ne zrovna šťastným závěrům o dalších společenských postupech.

Jiný vtip:

Snědý chlapec říká naší dívce:

"Nesnáším homosexuály. Měli by je všechny vykastrovat, nebo rovnou nahnat do plynové komory."

Dívka vyjekne: "Ale to je strašné, to nemůžete říkat. To je přeci xenofobní a takhle tady nežijeme."

"Ale já jsem Muslim," řekne chlapec. "Já žiji podle Koránu a své víry a mám právo tohle říkat!"

Dívka se vyděsí, ale ne chlapce, ale sebe - "Ano, ano. Máš pravdu. Je to Tvoje právo. Já se omlouvám, že jsem pochybovala o Tvé víře. Já nejsem xenofob, opravdu ne!"

Taky už to není ani vtipný - a někteří na tohle u nás už doplatili.

U nás v Libni bydlela žena, která si pod svá společenská ochranná křídla vzala muže hodně černé pleti. Pokud jste jí něco řekli, a nemuseli jste ani říkat, stačilo se "zatvářit" - už byl oheň na střeše. Bránila ho zuby nehty a svoji obranu začínala slovy:

"Nějaký problém?"

My ho neměli, ona ano, ale zatím o tom nevěděla. 

Později už nechránila. Dlouho jsme ji neviděli, a když potom ano, nebylo to na dlouho, protože se odstěhovala. Co se stalo? Inu kulturní nedorozumění. Její chráněnec si pozval dva kamarády a společně s nimi pravděpodobně zahájil rituály plodnosti, které však ženě nepřinášely potěšení. 

Jakmile však žena hodlala ukázat svoji ženskou, tudíž i rovnocennou stránku, chlapcům se to nelíbilo. Nebyli zvyklí, aby žena měla názor, všeobecně, a pokud ho už měla, měl být tím názorem, který před chvílí slyšela od muže. Pokud má jiný názor, případně názor celkově, nedopadá to s ní dobře. A i v tomhle případě to dobře nedopadlo. Dopadlo to tak, že paní již od dalších spasitelských pokusů opustila a z Prahy se odstěhovala.

Musím se zeptat, kde udělala chybu? Podle jí podobných asi ve špatném přístupu. Byla holt příliš "xenofobní" a neposlušná a více nevnímala, co její partner očekává.

Ano, už to opravdu není vtip.

A teď už Ted. 

Něco o něm: Šaramantní Američan, jehož šarm šel ruku v ruce v jeho sadistickými choutkami, s nimiž unášel, znásilňoval, hyzdil a následně vraždil, poté zase hyzdil, ženy napříč Spojenými státy. Dalo by se říci, že to dělal proto, že neměl ženy rád, ale to je omyl. Do konce života tvrdil, jak moc ženy miluje a denně dostával desítky dopisů od žen, které mu vyznávaly lásku a toužili s ním mít sex, vedle něhož je Padesát odstínů čehokoli večerníčkem pro znuděná děcka. Poslední milenka byla pěkně žhavá a dala Tedovi klid - shodou okolností jej na elektrickém křesle popravila žena.

A co teď, pokud se na věc a na toho člověka podíváme novou optikou ještě novější doby? Byl to cvok, nebo vlastně jenom oběť společnosti.

Před lety pokud se u soudu nenormální člověk hájil či byl hájen jako osoba, která vyrůstala ve špatném prostředí a společnost se k němu obracela zády, a proto tedy páchal co páchal, brala se tato obhajoba jako nutné zlo. Používal ji každý, ale nikdo ze soudců se nad tím nepozastavoval a jako polehčující okolnost ji nebral. 

Dneska je to jinak. Dneska si už musí lidé zvykat, že právo a pravda a jakási morální pravidla budou ustupovat výkladu sociologie, což je jemný eufemismus toho, jak drsně se začíná zneužívat pojem "vyrovnaná společnost". 

Myslíte, že je to nesmysl - ale není a už se celá záležitost dávno děje. Ze zločinců jsou hrdinové, staví se jim sochy, a jejich mučednický život a mnohdy i smrt je nadsazena nad prostou pravdu, že to byli grázlové a jejich největší smůla byla, že je matky donosily.

Ted zabil (plus to okolo) nejméně třicet žen (bude jich ve skutečnosti mnohem víc a za jednotlivce je za rekordmana). Nová doba si ale může velmi brzy položit otázku, proč je vlastně zabíjel? Třeba to nebyl jenom obyčejný hněv nebo sexuální touha, jak tomu tak ve skutečnosti přirozeně pro něj bylo. Třeba mu ty ženy nerozuměly a on se cítil právem zahnaný do defenzivy, v níž teprve pak udělal, co udělal. Nebyla to jeho chyba. Byla to chyba těch žen. Rovnice je jednoduchá. Být ony chápavé, mohly žít.

Zase si myslíte, že je to vtip? Ale taky už ne. Lidé milují podobné osobnosti, v nichž se může v jejich očích snoubit tvrdá až zákeřná mužnost společně s křehkostí nespravedlivě ublíženého já. Takové celebrity máme už i my.

Myslím si, že v některých případech nepůjde tenhle zpětný pokrok tak rychle, ale jinde už se na plyn šlape. Takže milý, Tede, zatím to na omluvu nevypadá. A i když je Ti to vlastně jedno (ne tak jako Tvým stálým fanynkám), nikdy nezoufej. Kdo ví, jestli se v budoucnu po místech tvých zločinů neobjeví Tvoje sochy, které budou všem divákům připomínat, že předsudky mohou člověka předčasně dohnat do hrobu.

A konečný výsledek zase nažene předčasně do hrobu nás ostatní.