Jsem asi jediný v republice, kdo je majitelem "modré knížky", a přesto dvakrát narukoval. Ano, dvakrát. Mně se takové věci stávají.
Dvakrát jsem narukoval a jednou dostal "modrou knížku", jelikož se páni vojenští lékaři nedokázali dohodnout, jak to se mnou je. Jestli jsem voják, nebo štáckripl, nebo jenom kripl. Bylo to tím, že na vojně se nedohadujete, na vojně posloucháte toho, kdo je nejvýš.
A tak jsem byl dvakrát na vojně a zažil dva přístupy k vojákům.
První je "mazárna". Takovou vojnu vedou starší vojáci, vesměs jedinci, kteří poprvé v životě ochutnali vyšší moc a hodlají si ten krátký čas, který je jim pro ni vymezen, náležitě užít. Samozřejmě že jsou na takové vojně velitelé, ale přistupují k podobným výstřelkům starších vojáků s tichou tolerancí.
Většinou jde o výstřelky jako drobné ponižovaní, které když nepřekročí hranici tvrdé šikany, je i docela zábavné.
Třeba vás zavřou do skříňky a vy zpíváte a děláte reprobednu. Spolubojovníci mávají baterkami a dělají osvětlení – dohromady je to taková "diskotéka". Nebo se večer postavíte před vypínač, zasalutujete a řeknete:
"Soudruhu Vypínači, dovolte mi prosím přerušit váš intimní styk se slečnou Žárovkou!"
A pak můžete zhasnout.
Opakuji, že když se to nepřehání (což se taky žel dělo), je to docela fajn.
Pak jsem ale taky zažil "gumárnu" – a to znamená, že je na vojně pořádek díky velícím důstojníkům, dalo by se říct "stejně jako na vojně". A mazáci nemají na vás žádný vliv. Je to celkem snesitelné, pokud nejvyšší velitel v útvaru není zrovna člověk, který se zamiloval do moci a dává vám ji sežrat se vším všudy.
Vlastně je to takový hodně vysoký mazák, který nezná míru. Šikanuje, ale není na to paragraf. On je přeci velitel. On je tichá tolerance pro všechno.
Pan ministr Vojtěch byla "mazárna". Užíval si své postavení, své vybrání, svoji určenou moc. Ledacos na nás zkusil a ledacos i prošlo – či neprošlo. A to jenom proto, že měl na sebou velitele. Někdo nad ním byl a ten někdo ho směřoval. I tak si ale pan ministr užíval a zkoušel dávat do světa své nápady, byť mohli někomu přijít až (řekněme) mladicky nedozrálé.
Pan primář Prymula bude "gumárna". Když se na toho člověka podíváte, vidíte na něm, že je tvrdý, jako byste ho vytáhli z minerálního vřídla. Skončila legrace. Všichni budeme šlapat po cvičáku, a ten, kdo nechtěl nebo mluvil něco o právech toho a toho, dostane záhul nejvíc. Ten se tím bahnem bude plazit a obličejem ji rýt jako červená myš.
Sice má tenhle voják-gumák nad sebou velitele, ale bere ho, jako by byl spíš jenom vedle, ne nad ním.
On je skutečně voják, a my to pocítíme. A víte, jaká je taktika, když jde ve válce do tuhého a musíte ukázat, že vaše ruka je pádná – berete si tu rukojmí. Ti rukojmí jsou obyčejní lidé.
Jdu se ven ještě nadechnout. Modrá knížka mi teď moc nepomůže. Někteří totiž na něco takového neberou vůbec žádný ohled a mají tendence vojáky z lidí vytvořit za každou cenu. Vojáky, kteří hladoví a vyčerpaní poslouchají daleko víc než nasycení a odpočatí.
