Koloví sluníčkáři a rasisti ulice

Ale kdepak, nemluvím teď o některých z nás, ale z nás o některých, kteří si taky myslí, jak se vším a ve všem mají pravdu, a kdo s nimi nesouhlasí, tak je obyčejný rasista.

Samozřejmě že mluvím o cyklistech.

Takový článek píšu každý rok a předem se omlouvám cyklistům slušným, dbajícím na silniční předpisy a obecná morální pravidla, a věřte, že podle chování je pozná většina z nás.

Stejně jako poznáme ty blby s koly, kteří si to šlapou sluncem zalitým a kaméliemi provoněným dnem, aby udělali něco pro svoje zdraví, a tím, že naštvou někoho jiného, zase něco pro svoje ego.

Možná jste četli o cyklistovi z Ostravy, který vybrzdil kamion. To je už vyšší level, asi takový, jako když mě před lety vybržďoval cyklista v Karlíně a byl pořádně nasraný, že nezvoním.

Byl to kolový sluníčkář. Na něm to bylo vidět a poznáte to podle toho, že vás chce naštvat, protože naštvání je univerzální řeč kolových sluníčkářů. Jinou neumí.

Kolo měl takový free. Třásně, kousky látek vlající jako fáborky. Na řídítcích plyšový medvídek bez hlavy. Být kolo větší, tak je na něm místo na mírové nálepky jako třeba Rusko, dej prsty od všech (dřív to bylo USA) Dejte šanci míru a trávě případně Volte Piráty.

Na koleje najel už na Urxově směrem do centra a silně pochybuji, že by byl jenom tak obyčejně mentálně slabý, že by nepochopil, jak moc tramvaj neumí někoho objet.

Vsuvka: Před lety taky byla nehoda na Karlově náměstí a jedna starší dáma se tramvajáka ve voze za nehodou zcela vážně zeptala, zdali to nemůže kolem nich objet, že tam jsou (v protisměru) koleje taky.

Tak si tak ten mladý kolový revolucionář jel a čekal. A víte, na co čekal? Jestli zazvoním. Asi nečekal, že bych ho nabral na spřáhlo a udělal z něj špíz, ale chtěl, abych vypěnil.

Ale já nic. Jel jsem pěkně rychlostí kolem dvaceti, lidi, co nás na chodnících zahlédli, se ťukali na čelo, někdo i houknul cosi sprostého, ale my jeli dál.

Na Křižíkově cyklista poprvé znejistěl. Stál jsem v zastávce, odbavoval vážené klienty, on stál před tramvají a na mě se ohlídnul přes rameno. Já se usmál a udělal něco, co nečekal. Zvednul jsme prsty a začal odpočítávat start. Když došly prsty, slabě cinknu a už jedeme.

A jedeme dál směrem na Florenc a na Karlínském náměstí zase stojíme v zastávce a cyklista se zase ohlíží a já zase odpočítávám. Ze zastávky se rozjel už jako by pomaleji než předtím a ani potom rychle nejel.

U viaduktu zastavil. Není to náhoda, protože tam kdysi zastavil jiný cyklista před tramvají a tramvaják ho seřval. Nakonec se tam i trochu kočkovali. Můj koníček tady taky zastavil a já taky a hned jdu ven.

A on byl připravený a naštvaný, že nezvoním. Asi byl připravený na hádku, ale nebyl připravený na mě.

Chcete-li začít debatu s plusovými body hned na začátku, musíte toho druhého rozhodit. Jinými slovy, udělat něco, co nečeká. Je to asi jako v jiném případě, když jsem na konečné nemohl dostat ven opilce, který mi strašně nadával. Ale nadával mi strašně a strašně sprostě. On vlastně krom sprostých slov nic jiného neříkal. On měl sprosté i spojky.

A když viděl, že už víc sprostý být nemůže, tak se na mě podíval a řekl:

"A co mi na to řekneš, ty čuráku?!"

A já se na něj podíval a odpověděl jsem, a odpověděl jsem, že mi letos vůbec nerostou ředkvičky.

To se na mě opilec podíval a pochopil, že ho alkohol dostal do jiné dimenze, a už nic neřekl a odešel, a odešel směrem na benzínovou pumpu, aby si tam dal panáka, protože nikde jinde už otevřeno nebylo.

A tak jsem cyklistovi taky něco řekl a řekl jsem mu otázku, jestli nemá něco s kolem, protože to by byla škoda, protože se musí dostat na Podbabu, protože mi volali z dispečinku, že to na konečnou nevydrží, ale já se vsadil o stovku, že to dokáže.

A do to jsem dvakrát tlesknul a říkám:

"Šup šup, koníčku, jedeme! Já v tom mám prachy."

A vracím se do tramvaje.

Prohrál jsem kilo. Pomyslné. Cyklista se na mě naposledy podíval, a když viděl, že za sklem zase prsty odpočítávám do startu, najednou pochopil, že je taky už v jiné dimenzi a zabočil z kolejí doprava a jel někam k Vltavě.

Takže oni tihle cyklisté z nové doby, oni nejezdí kolem nás a někdy i přes nás, proto že by byli hloupí. Oni tak jezdí, že nás chtějí naštvat. Oni se krmí tím vztekem. A nenávidí nás, když jim najíst nedáme. Jejich emoční těla jsou slabá a pak nám nadávají.

Opravdu čekám, kdy mi někdo takový řekne, že jsem rasista. Kolový rasista ulice.