Kolik bude stížností na P(p)olicii?

Záměrně je tam velké i malé písmeno, aby se ukázala ona dualita věty – kdy si můžete stěžovat na někoho, ale i někde.

Takže události z dnešního odpoledne. Nebyl jsem tam a podobným akcím, kde to zavání násilnostmi, se vyhýbám. Bohatě stačí, že kolikrát se události později přelijí ke mně do tramvaje, jako by snad Dopravní podnik mohl za to, že někde něco nefunguje. A věřte, nejsem Batman ani Superman, abych se sám postavil desítkám rozvášněných spoluobčanů – jsem jenom Tramvajman.

Tak vědělo se, že se něco stane – na mnoha lidech je vidět, že různá opatření vlády, která se mění jako by podle tahání nitek odněkud z neznáma, je iritují, a nejde tak ani o obyčejnou občanskou revoltu, která má dle demokracie i smysl, ale o mnohem prostší naštvání, že nikdo neví, co a jak bude – nebo vlastně i bylo.

Nechci řešit, co a jak dneska je, co mělo být, proč to nebylo a proč to bylo, když proč něco nebylo, protože to nechám na jiných, kteří jsou k tomuto kompetentní. Ti vám hlavně vysvětlí, proč to neděláte Vy.

Mně je líto policistů. Opravdu je mi jich líto, a je mi jich líto už delší dobu. Protože je to strašně nevděčné poslání Pomáhat a Chránit – jelikož v dnešní době právě u onoho Pomáhat a Chránit je velmi složité rozlišovat komu a kde – a nejvíc jak.

Vůbec nemám strach, že by se neobjevila hlášení, jak zásahy policistů byly neadekvátní, hrubé (a teď přijde to pro Čechy oblíbené), a zcela srovnatelné se zásahy jednotek Veřejné bezpečnosti v totalitním Československu.

Chyba – nebyly ani zdaleka srovnatelné. Objevit se při podobných zásazích kouzlem či zásahem literatury Science fiction příslušník bývalých složek, asi by se hodně divil, s čím je jeho běžný postup dneska srovnáván.

Podotýkám, že nejsem zastáncem násilí, zneužívání moci, postupů – a celkově o době normalizace vím jenom z vyprávění a historek mého otce, jak se do centra chodíval "vykoupat a zaběhat".

Reklamní kampaně ukazují práci bezpečnostních složek jako práci současných hrdinů. Ovšem, jak já vidím a poslouchám, jsou to pro druhé hrdinové jenom do chvíle, než se jim nelíbí to, co vy podle svého vlastního výkladu o demokracii právě děláte. To jest, že jste (opět dle svého) svobodný člověk mající celou řadu práv a svobod.

Asi se budete divit, ale jednu dobu jsem se zajímal o historii války Severu proti Jihu. Nemyslím tím spor Čechů a Moraváků.

Postava Abrahama Lincolna mě doslova fascinovala. (Pak ještě Kennedyho – a jsem zvědavý, který z budoucích amerických prezidentů mě jednou začne zajímat.) Vnímám ho jako myslitele, a přirozeně i politika se vším všudy, u něhož mě zaujaly jeho myšlenky související se svobodou. Dvě vám předložím.

"Svoboda bez poslušnosti je zmatek. Poslušnost bez svobody je otroctví."

A druhá:

"Jenom si navykněte šlapat po právech svých bližních, a ztratíte ducha vlastní svobody, a budete zralí stát se poddanými prvního úskočného tyrana, který se mezi vámi zvedne."

Tenhle můj příspěvek není o tom, aby řešil, co se kde stalo, jak lidé reagovali, jak se chovali – ale je mým malým zamyšlením nad tím, jak někteří lidé teprve reagovat a chovat budou.

A smůla je, že to nevím.