Kdy najedeme na dvě roušky?

Byl jsem dneska u holiče, a to bylo vždycky místo, kde se sbíraly novinky a člověk tak nějak věděl, kam se točí svět.

Jako dítě jsem pány u holiče nechápal. Pořád si povídali a povídali a já tomu nerozuměl.

(Pokud je některý čtenář z Vysočan, chodil jsem na roh u Špitalský k panu Tomanovi. Měl školu ještě snad z první republiky a vypadal trochu Boďa Červinka od Hrabala, alespoň co si já tak teď po letech představuju, jak by pan Boďa mohl vypadat.)

Páni tam mluvili a mluvili a někdy se překřikovali a hádali, jestli v sobotu na fotbale to bylo na písknutí, nebo nebylo – a proč pan Vohrážka nepřišel na karty, a že v tom může být paní Strouhalová, vdova, která už přežila dva manžele a teď se určitě chystá na dalšího, takže pan Vohrážka už do hospody na rohu nepřijde, protože to vůbec neudejchá.

Co vám budu povídat, zlatý časy – hnedka bych se tam vrátil a dal řeč, případně omrkl paní Strouhalovou, jestli je to vážně taková dračice.

Politika se moc neřešila. Starší vědí proč, mladším vysvětlím, že politika se neřešila, jelikož v ní k řešení moc nebylo, a kolikrát se stalo, že začali jistí páni spíš řešit víc vás, když jste si předtím zase zařešili/zahřešili trochu vy. Jak říkám, "zlatý časy", kde se uchytil každý.

Jen taková vsuvka – jak jsem viděl/četl, ony se už tak trochu vrací, protože se objevila jedna skupina zdravotních lidí, která přikazovala MLČET jiné zdravotní skupině. Ale třeba je to jenom náhoda, že někdo jede v retru.

Dneska už nejsem malý kluk, co jenom poslouchá (i když to taky pořád dělám rád, člověk se víc dozví) – ale dám u holiče řeč.

Teď mě napadá, já byl u ženy – je ona holička? Není to něco proti něčemu. Kadeřník/kadeřnice je – ale Holič/holička? Jestli to není žena, co chlapa oholí, a pak ho nechá na holičkách – na jiných. No jo, plete se to. Už jdu paní Strouhalová.

Takže jsem byl u paní Ho..., u paní, co mě stříhala a ta nadávala, že musí mít roušku. Nadávala proto, že vysvětlovala, že jak jde foukat ženskou, je v ní na umření kvůli vedru a prý skoro nemůže dýchat, protože vdechuje cosi horkého bez kyslíku a plíce s tím nespolupracují.

Na štít taky nadávala. Prý v něm nevidí nic, ale je zase výhoda, že se z něj dobře stírá krev, když náhodou někoho řízne nebo probodne nůžkami, poněvadž se za štítem prý mění perspektiva pohledu a věci daleké jsou najednou zatraceně blízko. Třeba tepna.

Jaký tedy měla paní na nošení roušek názor, asi nemusím více popisovat. Shodli jsme se na tom, že roušky budou, dokud bude s nimi kšeft, a že je nefér, když hokynář má tu moc lidem přikazovat, co mají žrát.

Spíš napíšu, že i člověk, který stříhá jiné lidi (to je pravděpodobně genderově správný výraz pro onu profesi), je pragmatický, neboť jsem se dozvěděl, že je možné v budoucnu najet na roušky dvě, případně se objeví studie, že vir lze chytit i očima, přes slzné kanálky, tudíž se rozjede kšeft se svářečskými brýlemi.

Co víc psát? Asi nic. Možná o tom, že by bylo dobré mocipány nahnat k lidem, co stříhají jiné lidi.

PS: pokud někdo daruje krev a má A1rh+, tak by docela bodlo, kdyby ji šel darovat pokud možno v nejbližším termínu. Jelikož na změnu rouškových nařízení to zatím nevypadá.

:-)