Nyní se podívejme na druhou stranu, než kam je pohled poslední dny směřován, a podívejme se na svět, který je právě teď před velkým rozhodnutím.
Je to skutečně Západ, který má před sebou varianty a jeho rozhodnutí ukáže, jakým směrem, a hlavně jak se následující roky situace v něm vyvine.
Západ má vysoký životní standard. To je věc známá. Je zvyklý na pohodlí, na kvalitní služby a výrobky, a kdo něco takového má, jenom nerad svůj způsob život opouští. Západ si ale nyní během válečného konfliktu uvědomuje, že jistým způsobem je síla tohoto konfliktu spojena i s tímto životním standardem.
Vysvětlím jednoduše – Plyn a ropa z Ruska. Továrny v Číně. (Ne všechny, ale hodně jich tam pořád je.)
Všechno tohle dohromady dělá součást dobrých peněz a pohodlí.
Západ sice káže o míru, ale je si vědom, že aby nastal, musí se sám hodně změnit. Hledat cestu na svém území, a ne spoléhat na země okolo. A taková cesta není jednoduchá a málokomu se do ní bude chtít.
Ať je nyní na Východě situace jakákoli, kohouty odtamtud jsou otevřené.
Je to paradox. Jedna polovina lidí tvrdí, že je to proto, aby Rus měl finance na válku, druhá to vidí tak, že nemít suroviny, vojska proti Rusku pojedou na kole a my tady v Evropě budeme s vyvalenýma očima koukat, kdo nám co a za kolik z okolních zemí dá.
Ne pouze naše Vláda mluví o šetření, o tom hovoří mnohé vlády. Jedna věc je ale o tom hovořit a podávat prohlášení, druhá je začít je plnit. Nebo alespoň chtít je plnit.
Mám pocit, že kdybych nějakému pánovi, co má velké auto a tráví hodně času v posilovně, řekl, jestli by nechtěl pomoci míru tím, že od zítřka začne jezdit týden tramvají, v lepším případě si zaklepe na čelo, v horším mi rozbije hubu a ostatní kolem začnou kamenovat, protože jim podle nich beru jejich svobody.
Západ ví, že musí hledat nové možnosti na svém území. Nejsem první, kdo o tom píše. Taky o tom mluví – jenomže už ne tolik mluví o tom, že hledání cesty bude bolet a ti, co jej budou provádět, se stanou velmi nepopulárními.
A tohle je další kámen úrazu. Víc než snaha o změnu je u lidí snaha o popularitu. To je vlna, na které se jede, když slibujete zázraky. Popularitu potřebujete a nemůžete kvůli ní jezdit každý týden na Ukrajinu.
Už i Američan ví své a promlouvá směrem k Číně, aby se měla na pozoru, protože samo USA ví, jak moc ji ke spolupráci potřebuje – a nemůže přeci spolupracovat s někým, kdo se zatím otevřeně nevyjádřil, rozuměj neodsoudil, k ruskému útoku na Ukrajinu.
Nikomu z nás se nechce jít s úrovní dolů, a kdo říká, že chce, tak je lhář, a tak se hledají všemožné cestičky, jak si to svoje udržet. Jisté je, že změna bude. Zatím se neví, jaká a jak moc bolet bude, ale určitě se stane a zabolí – to v každém případě.
