Jak nás to vzalo, že je po ní

A blog má hotovo, všichni pojedou Bartošovou, (jedu tedy taky), jaká to byla skvělá žena, jaká to byla slípka nachmelená, jak jí někdo uštval, jak se uštvala sama, jak je stínovým vrahem Rychtář, nebo Macura – skoro se nabízí z Járy Cimrmana: Zlomeni bolem.

A teď začne ta správná masáž, teď to pojede, budou lidi, co na tom budou táhnout celé měsíce, pořádně si namastí kapsu, nehledě na okolnosti stranou, jako třeba závěť, její napadání, a posléze koukání do svědomí, jestli někdo nemohl udělat něco jinak?

A taky vtipy: už se to na netu rozjíždí. Bratři Nedvědové opráší svůj starý hit a rozezpívají se:

Na kolejích stála,
přejel jí vlak,
vlasy krví umazaný.
Nikdo neví proč, ale stála tam tak
oči z lebky vymlácený

Opuštěněj hrudník v něm krve květ
Nohy hledaj, nevím co dál
Vyšlápla si ránem a nikdy zpět
Za šraňkami pan Rychtář stál

Víš, mrtví snazší to maj, víš, mrtví snazší to maj

A já? Je mi to celkem jedno, jestli je mrtvá, nebo, spíš mě třeba zajímá, jestli si ještě budu někdy rozumět s manželkou, což je pro mě důležitější než zase další smrt "někoho". Já jí neznal, znal jsem jen několik písníček, občas jsem projel očima její fotky na stánku s časopisy (bylo několik období, kdy byla opravdu hezká, jak se říká, dal bych si říct), ale víc jsme se neznali.

Každá smrt je blbá, ale zase si nebudu rvát žíly za každýho, na to mě už neužije. Osobně si myslím, že ať je to jak chce, má už klid – a je jedno, jestli žila pro to, aby dělala kolem sebe schválně bugr, nebo aby jí někdo šikanoval a zneužíval k vlastnímu obrazu, či to bylo skutečně jinak.

Bude takových verzí, že z toho zblázníme (pokud to chceme). Už večer nás čekají slzy, slova o šoku, o tom jaká to byla skvělá ženská, hromada a hromada blábolů, jedno voko nezůstane suchý.

Víte co byl problém v kauze "Vidění světa VS Bartošová"? že jí spousta lidí viděla jako tu mladou krásnou holku, co zpívá Knoflíky lásky, ale nedokázali jí vidět jako starší ženskou před menopauzou, jako ženskou, co by možná chtěla klid, avšak kvůli něčemu v mozku se nutila pořád a pořád do dalších kravin kolem sebe.

Netvrdím, že jí zabil svět, zabila se sama. My to budeme jenom dokola vnímat, a to dost dlouho. Protože tohle byl koneckonců její osud strašnější než smrt.