Přišla mi internetem pozvánka na demonstraci ohledně legalizování marihuany. To znamená, že se svět vrací do normálu a současná opatření ohledně viru už nebudou trvat tak dlouho.
Lidi už se na to připravují. Myslím na uvolnění, ne na trávu. Ačkoli věřím, že někomu by v těchto časech bodla a udělala hezké chvíle bez záruky.
Otázka, zdali uvolnit marihuanu do světa, působí jako věčná. O jejích léčebných účincích není sporu. Já je viděl na vlastní oči.
Před lety u mé budoucí extchýně. Trpěla migrénami, a to skutečně bolestivými. Její vnouček (můj tenkrát nevlastní syn, okolo dvaadvaceti) ubalil brčko, popálil, a nabídnul, a bylo po bolesti. A jak si budoucí ex tchýně libovala – jako je známý Perníkový dědek, ona byla vlastně Zelená bába.
Na dráhu zločinu se nedala a dneska ji za Kotvou prodávat nepotkáte. (Ani nevím, jestli se tam "zelenina" vůbec ještě prodává, neboť ta doba, kdy stromy byly vysoké a noci dlouhé, je už pryč.)
Nikdy jsem nezastával názor, že je Marihuana startovní droga. Podle mě je hloupost, aby uživatel trávy jednou přesedlal na něco jiného. Ta tráva to neodstartuje. Vždycky to odstartuje až člověk, který ji bere, a jemu přijde najednou jako dobrý nápad, že by si místo výpalu něco šlehnul nebo čuchnul.
Po svých osmnáctých narozeninách jsem pracoval jako pomocník drogově závislým, co skončili na ulici, a hodně jsem pochopil o nich a o drogách. Dá se říct, že chápu, proč je berou.
Jsou v lidských životech chvíle, kdy hledáte východiska. A těch východisek je mnoho, stejně jako je mnoho problémů, díky nimž je hledáte. Droga jako východisko funguje.
Nejde jenom o drogy, které znáte jako důvod trestné činnosti. Za drogu lze považovat za vše, co vám mění psychiku a bez čeho si neumíte život představit. Některé jsou však zákonem povolené, jiné nikoli.
Droga je jako východisko rychlé a efektivní. A taky záludná. Pořád vám našeptává, že je věc dočasná, než se váš stav změní. Můžete s ní přeci kdykoli skončit. Ale ona ví, že tou změnou je ona sama, a ta změna je, že ji nebudete opustit. Je jako milenka (či milenec), který vám dá úplně všechno – a tváří se, že za to nic nechce. Pravda je jiná. Chce vás, a chce vás zcela.
Tráva je droga. Tráva je pro mnohé jeho východisko.
Ale…
Kdybych ji měl umístit na žebříček nebezpečí, postavil bych ji sice nad cigarety, ale zase pod alkohol. Vliv alkoholu taky znám a dle mého je nebezpečnější než šluk do plic – a držet, držet, držet, nevyfukovat, držet, jo, drž, jo, ha ha ha, čum, zelený auto, ty vole, to je jízda, drž, háááááá…
Účinky alkoholu jsou vůči mozku "upřímnější". Pokud vidíte někoho silně vychechtaného po trávě, jak je úplně mimo a řehtá se jako kobylka na pastvě, jde většinou o stav, který si vsugeruje sám, ačkoli odpovědnost za ni dává právě droze.
Tráva má uvolňující účinky, ale její další schopnosti už jsou ruku v ruce s individuálním stavem jedince, který si ji dává. Alkohol vás při větším množství sejme, a v jakém stavu jste nebo na co máte náladu, ho moc nezajímá. Z mého pohledu je alkohol poněkud nebezpečnější – a znám spíš lidi závislé na něm nežli třeba na marihuaně.
Ale jsme u toho "kdyby". Hodně věcí mezi námi by se dalo povolit, kdyby si jich lidé vážili a znali míru jejich užití. Bohužel, předchozí věta je znakem utopistických myšlenek vně mě samotného.
Když se koukám kolem sebe poslední týdny, ne všem třeba vyhovovalo nařízení, které nemělo za následek je omezovat, ale chránit. Pokud neslyšíme na volání ohledně zdraví, jak by asi dopadlo upozornění ohledně prosté slušnosti a pokory?
Pokora je to, co nám stále chybí, a mladým (třebaže v marihuaně jedou i starší věkové skupiny) ještě o něco víc – neboť čemu se kdysi říkalo Stříbrný vítr nebo Svázanost křídel je dneska jednodušeji nazvané "Co vám do piče na mě pořád vadí" nebo "Já vám ještě ukážu!".
Na tu na začátku zmiňovanou demonstraci nepůjdu. Ono stačí, že tramvají tam povezu lidi a zkouřence zase zpátky. Nebude to poprvé a zřejmě ani naposledy. Zase se budu moci pokochat, jak je někdy některá látka skoro neškodná, pokud zrovna nenarazí na někoho, kdosi o ní myslí pravý opak.
A to v obou táborech.
