Další Český sen, tentokrát z dílny Klusák-Babiš ml.?

Možná jste to viděli, co se stalo na setkání pana premiéra s novináři... Jestli jo, víte, pokud ne, nemá to cenu vysvětlovat. Ale mohu pokračovat.

Je to opravdu zvláštní, když vidíte takovouto scénu, zvláště pokud jsou hlavními aktéry předseda vlády a jeho syn. Plus ještě v pozadí filmař a člověk, jemuž slovo šok a mystifikace nejsou žádnou neznámou. Opravdu je to zvláštní a člověk si možná tak trochu položí otázku, jak moc vážně ji celou může brát?

Samozřejmě tuhle otázku si položí někdo, kdo alespoň trochu zkoumá pozadí celé věci. Jsou tady však tací, co soudí rychle a už jsem četl komentáře o tom, že pan Babiš je krkavčí otec, někdy dokonce i krkavčí matka, že nemá soudnost, že je člen STB (na to se někdo v komentářích chytí), pak že je to zrádce, že je... no že mu někdo nefandí – ale taky jsem viděl rychlé soudy z druhé strany, že takovýho spratka měl za uši vytahat, což je zjemnělý eufemismus toho, že... že mu měl vycinkat.

Ale viděl jsem a četl komentáře směřující na druhou stranu, na syna, že konečně se nám v téhle zemi narodil hrdina antických rozměrů, neboť jen v antických tragédiích (pak Shakespeare, pak další, a nakonec DC Comics a Marvel) se stává, že vlastní krev jde po své krvi a touží po pomstě – nicméně objevily se i názory, které nebyly na adresu syna tolik lichotivé a daly by se ve vší slušnosti shrnout do jednoduché věty, že někomu takovému, bych tramvaj nesvěřil.

Já nechci být ďáblův advokát (za prvé, nemám na to vzdělání, za druhé nechci tvrdit, že je tady někdo Ďábel), ale vzhledem k tomu, co vidím a co vidím na jednotlivých aktérech tohoto výstupu, který byste klidně po drobné amerikanizaci mohli zařadit do programu zábavného pořadu Saturday Night Live (my obdobu nemáme, my máme politiku) – tak jak co vidím a slyším, a když pak navíc ještě jako bonus slyším z úst pana režiséra šokujících dokumentů, že to všechno vypadá jako hrozná náhoda, ale není, hodně bych se musel přemáhat, abych se usmál a uznale pokýval hlavou.

Někdo by řekl, že si to syn šel s tátou vyřídit – a proč ne veřejně, když má za to, že mu veřejně ublížil? Jenomže já vám povím a mám ten pocit, že ať si o panu premiérovi myslíte cokoliv a já vám to neberu, jen vás prosím, až se o tom budete vyjadřovat, dělejte to jako lidi a hned každému, kdo s vámi nesouhlasí, neříkejte, že je kretén, debil, hovada a ještě... no ta věc dole, u mužů – pamatujte si, že když někoho soudíte, nemáte hned ukázat, že jste horší – tak ať si o něm myslíte cokoliv, já si nemyslím, že je to špatný otec. Prostě mám ten pocit.

Když jsem viděl, jak se na syna tváří, a nemůže nic dělat, protože všude jsou kamery (a tím nic dělat znamená, že ho nemůže popadnout, odtáhnout, obejmout ho, nafackovat mu), hodně jsem tušil, co si myslí, protože já taky zažíval podobné situace s blízkými lidmi, a taky jsem v těch chvílích nemohl nic dělat. Sice kolem mě nebyly kamery, ale i tak jsem nemohl.

A do toho pan režisér. Jaká to náhoda, že tam spolu jedou.

Myslím si, že některé věci, které jsme viděli, nebyly v režii rodinných svazků, nýbrž v hostující režii někoho jiného, kdo touží po dalším fantastickém hitu.

Akorát nevím pořád jednu důležitou věc – zdali tohle všechno, tenhle budoucí fantastický hit, je pokračování dokumentu Český sen, nebo V síti.