Chci být slavná jako Gréta (Penelopa)

"Ještě na mě budete hrdý," řekla Penelopa Svozilová, když si v kuchyni myla ruce a v hlavě už přemítala o svém velkém plánu na úspěch.

Zdál se jí jednodušší než ten původní, že vyroste a zamiluje se do ní známý sportovec a ona mu pomůže utratit jeho (jejich peníze) a při jeho soupeření s ostatními ho bude podporovat z tribuny.

Dokonce už věděla, jak zažehnat rodinnou krizi, kdyby manžel držkoval, že ona nedělá. Najde si brigádu a pak mu oznámí: "Miláčku, vydělala jsem deset dolarů!" (Budou přirozeně žít v USA.) "Teď máme sto miliónů a deset dolarů. Já chci totiž dětem zvýšit kapesné!"

Na Grétu se začala asimilovat, když se dočetla, že tuto šestnáctiletou dívenku zná celý svět a zcela jistě získá Nobelovu cenu míru. Nobelova cena pro ni bylo cosi jako dřívější obdržení Oscara, jehož se ale hodlala vedle téhle ceny vzdát, neboť se dočetla, že jeho udělení je spojeno s finanční odměnou, což se u Oscara neděje.

"Ještě na mě budete hrdý," řekla Penelopa a hned dodala: "Budete mít vedle sebe někoho, kdo má Nobelovu cenu."

"Pokud ji mohla dostat EU za mír," řekl bratr Libor, "máš docela šanci."

"Mamí, ať mě nechá!" vypískla Penelopa. "Tohle je vážná věc!"

"A jak ji chceš dosáhnout, zlatíčko?" zeptala se její matka Vlasta, která v nedělním dopoledni opět tlačila ručičky hodin do přijatelného úhlu a pro napití se něčeho ostřejšího, než je bylinný čaj dopoledne nebo pivo k obědu.

  "No to je jednoduchý," odpověděla Penelopa. "Vy mě někam vezmete a já jim něco řeknu!"

"Nikam nikoho netahám!" řekl otec Václav. Seděl na gauči, vedle něj se opět kupilo nádobí, a mobilem vyhledával na televizi youtube videa s jeho oblíbenými modely vláčků a letadel.

"Ale to musíš," řekla Penelopa. "Von ji její táta taky tahá a pořád je s ní a taky mluví. A vona se pak se všema zdraví a je slavná. Podívejte se, jak to hezky umím."

Uklonila se a spustila:

"Hau dár jů, jů stil maj čilůhůůůd and maj fjůčr!"

"Hmmm, moc hezký, zlatíčko?" řekla matka a zatleskala.

"Moc hezký," řekl otec a na ploše se objevilo video s názvem Super plane model crash. "Ou shit!" řekl a jeho slova zněla o něco upřímněji než ta předchozí.

"Ty, tati, budeš mluvit taky!" řekla Penelopa.

"Proč proboha já, já nic nevím," řekl otec a raději změnil video na jiné s názvem Easy landing.

"A nemohla bych třeba mluvit já, Penelopko?" zeptala se matka.

"Ne ty ne, to musí táta!"

"No, jak chceš, no," zasyčela matka a podívala se na manžela a na hodiny. Málo, tak málo.

"A já bych mohl klidně říct," podotkl Libor, "že se její učitel kytary poblil!"

"Mamííííí! Ať mě nechá."

Matka znovu odsekla: "Řekni si tátovi. To je tvůj mluvčí. Mě na nic nepotřebuješ!"

Penelopa pokrčila rameny: "Tatíííí!"

"Co je zase? To tu nemůže být chvilku klid? Aspoň v neděli!"

Na obrazovce létala letadla a do zvuků motorů se mísily steny jejich dálkových pilotů.

"Libor je na mě hnusnej!"

A Libor: "Jenom komentuju pravdivý stav věcí na základě autentického vyprávění o odchodu učitele ze třídy, když má sestra začala hrát."

"Šel se vyčůrat, náhodou," řekla Penelopa.

"To řekl Tobě, a schválně, protože by si pravdu neunesla. Moje mozková kapacita ale pravdu unese, a tak jsem si ji doplnil!"

Vlasta myslela na změnu času. Dneska to bude Tramín. Už na ni v lednici čekal.

"Tatí," pištěla Penelopa, "ať mě neuráží tím, že mu nerozumím!"

"Libore, drž hubu," houkl otec.

Když Libor nic nenamítal, Penelopa si vychutnala své sladké vítězství, a šla si pro další.

"Tak tatí, jak ze mě uděláš tu Grétu? Co mám říkat?"

"Já nevím, co máš říkat."

"No něco jako ta Gréta přece!"

"Já ji neznám, proboha. Já vím akorát, že se jí nelíběj letadla, a tak to u mě prohrála na celý čáře. Letadlama to začíná, a nakonec se budu chodit pást někam na louku a krávy mě tam budou buzerovat."

"Otče," řekl Libor. "Ty hodláš být vegetarián?"

"Ne, nic nebude," řekl otec. "Ruším veškerý debaty!"

"A to jako nic nebude ani se mnou?" tázala se Penelopa.

"Ne, ani s tebou! Nikomu šaška dělat nebudu!"

"Otče, já si myslím…" řekl Libor

"Drž hubu!!!"

"A tatííí?"

"Co je zase, proboha?"

"Můžeš tam pustit místo těch letadel hokej?"

"Proč hokej? Tebe přeci nikdy sport nezajímal."

"Sport mě nezajímá," usmála se Penelopa. "Ale sportovci ano!"