Nad názvem článku jsem dlouho přemýšlel, ale po debatě s kolegy ve vozovně Žižkov (tam vědí všechno) jsme usoudili, že mě za něj zatím neseberou.
Stalo se to v německé fotbalové lize. Stačilo k tomu něco málo zvuků od fanoušků, které jeden z hráčů na hřišti označil jako za zvířecí a následně za urážející, neboť je považoval za imitaci opičích skřeků, tudíž se ho to dotklo.
(Za tohle už by mě sebrat mohli.)
Znovu si ten odstavec přečtěte, já si zatím zabalím kartáček a teplé prádlo.
Pokud jste si ho přečetli, možná v něm vidíte obraz současné společenské nálady, ale taky to, za co se člověk může považovat, když mu vadí takové blbosti.
Pokud by někdo měl s tímhle problém, Dopravní podnik nabízí kurz, po němž se člověk nad nějakým bučením či vřískáním ani nepozastaví – jmenuje se to "Kurz řidičů" a pomáhá to. Mě už nerozhodí nadávky, natož, že mi za kabinou někdo chrochtá. Ačkoli by mě zajímalo, co by mi řekl dispečink, kdybych tam vysílačkou zavolal, že jsem za chrochtání uražený a žádám od podniku akci, aby byla zachována moje čest.
Fotbalový zápas v Německu byl ukončený a pravděpodobně došlo i na kontumační výsledek. O tom nic nevím, ale konec byl.
Stal se tak nebezpečný precedens, o němž jsem přesvědčený, že se rozletí do světa jako obrovský hit. Stačí aby někdo černé pleti usoudil, že jsou k němu fanoušci nepřátelsky naladěni, případně že tým prohrává a zápas se dál pro jeho tým nevyvíjí dobře – přiběhne k rozhodčímu, ukáže prstem na tribunu, uroní slzu a je hotovo. Dejte to víckrát a máte čelo tabulky zaručené.
Někdo by namítl, že dávat tohle víckrát, na tohle nikdo nemůže skočit. Chyba. Jak se přesvědčuji každý den, rasismus jako téma frčí a dá se opakovat pořád dokola a nikdo ani nepípne – a když pípne, dostane přes uši, plus další trest, který si za rámeček nedá.
Pro mladší čtenáře podotknu, že i dříve hráli hráči černé pleti a podobné "společensky nepřijatelné výlevy" se neobjevovaly. Řeknete si, čím to asi tak bylo? Že by se některé rasy těšily většímu zájmu než dneska? Omyl, bylo to naopak. Ale správný fanoušek věděl, že pokud by si na soupeřova černého hráče dovolil něco ošklivého, dotyčný hráč se nasere a poběží dát dva tři góly a k tribuně pošle pusinku.
Kde jsou ty časy, kdy když fanoušci na hráče hodili banán, on si kousnul, poděkoval za svačinu, hodil ho zpátky na tribunu – a běžel dát gól.
Dneska už tohle neuvidíte. Namísto gesta a hrdosti za sebe sama hráč poběží žalovat k rozhodčímu, bude křičet, rozbrečí se a nedá pokoj, dokud se nebude dít něco, co týmu pomůže.
Dřív se hrál fotbal, dneska už jenom komedie.
Otázka je, proč se takové chování od fanoušků objevuje, když dříve se neobjevovalo – a co si budeme povídat, dříve lidé jiných ras na tom tak dobře jako dneska nebyli. Možná je to tím, že někteří lidé chtějí víc, než jim patří.
Následný odstavec není ode mě a netuším, kdo je jeho autorem, ale je pravdivý a vystihuje dobu daleko víc než nějaké vřískání na tribuně:
"Nikdy jsem se nestaral, jestli jsi homosexuál, dokud jsi to nezačal vystavovat na odiv do tváře mně a mým dětem. Nikdy jsem se nestaral, jakou máš barvu pleti, dokud jsi nezačal obviňovat mou rasu ze svých problémů. Nikdy jsem se nestaral o tvou politickou příslušnost, dokud jsi mne nezačal odsuzovat kvůli mé. Nikdy jsem se nestaral, kde jsi se narodil, dokud jsi nechtěl vymazat moji historii a obvinil mé předky ze svých současných problémů. Nikdy jsem se nestaral o tvůj příjem, dokud jsi neřekl, že jsem tě diskriminoval tím, že jsem byl za lépe odváděnou práci povýšen. Nikdy jsem se nestaral o tvou víru, dokud jsi neřekl, že moje víra je špatná. Nikdy jsem se nestaral o odlišnost tvého přesvědčení, dokud jsi mne nezačal trestat za to, že se držím svého přesvědčení. Teď se starám, protože moje trpělivost a tolerance jsou pryč. Nejsem sám, kdo se takhle cítí, jsou nás statisíce, možná miliony, a máme toho dost."
Tohle už dneska není na kriminál, ale přímo na špagát.
